A teď zpět k cenové válce: bingbook versus chromebook
Seznam kapitol
Bylo nebylo, notebooky se prodávaly za krásných a luxusních třicet, padesát anebo sto tisíc. Potom přinesl Asus koncept velmi levného, pomalého a plastového stroje – netbooku, který přišel na šest a půl tisíce. S postupem času se netbooky podařilo nahradit dražšími ultrabooky, ale pak přišel Google a problém s levnými stroji je tu zas.
Zatracený Google! Jako by to nemohl nechat být. Chvíli se zdálo, že i nejlevnější notebooky budou začínat tak nad deseti tisíci – a ty lepší se zase budou prodávat zhruba za dvacet až třicet tisíc. Jenomže pak Google přinesl koncept chromebooku, notebooku založeného na ChromeOS a určeného hlavně pro práci s aplikacemi Google. V podstatě jde o chytrý terminál, který může být podstatně jednodušší než běžný notebook – a protože může být jednodušší, může být i levnější.
Chytrý terminál je přitom velice starý koncept. Přišel s ním v 60. letech geniální počítačový vizionář Douglas Engelbart, jehož tým ve výzkumném středisku Xerox PARC navrhl skutečně kde co, od počítačové myši, grafického rozhraní, Ethernetu, emailu, objektově orientovaného programování a také telekonference, která dovolovala směšovat živé video z kamery a počítačové obrazovky.
Přestože myšlenky Douglase Engelbarta definovaly podobu moderních osobních počítačů, on sám na „osobní počítače“ příliš nevěřil. V jeho vizi budoucnosti byly základem jednoduché a snadno přenosné terminály s minimální spotřebou, které se připojily k mohutným sálovým počítačům a nabízely uživatelům obrovský výpočetní výkon. Tato vize měla řadu nepopiratelných výhod, například lepší využití výpočetních zdrojů, úspornější provoz terminálů a celkovou jednoduchost jejich konstrukce.
Na konci 70. let ale mikropočítače převládly a zdálo se, že je Douglas Engelbart myšlenkově zcela mimo, že jde o „sálového inženýra“, který nechápe decentralizovanou budoucnost. Výkon mikroprocesorů neustále rostl – a nové mikroprocesory, jako Intel 8080, nabízely výkon srovnatelný s minipočítači. Apple, Atari, Commodore, Microsoft – všechny malé, ale progresivní a agresivně rostoucí firmy, se orientovaly jednoznačně na osobní počítače. V 80. letech se mikropočítačová revoluce rozjela tak dynamicky, že se i „osobní počítač od IBM“ dostal mimo kontrolu IBM. Budoucnost zjevně nepatřila masivním centralizovaným počítačům, ale milionům osobních PC. Douglas Engelbart začal být považován za dinosaura, jenž nepochopil směr počítačové revoluce, kterou pomáhal nastartovat a začal být více a více odstavován.
Situace se změnila s nástupem internetu, kde se opět začalo ukazovat, že je sice príma, že si každý může doma nakonfigurovat server, ale z hlediska obslužnosti a bezpečnosti je výhodnější návrat k datacentrům, která nabízí robustnost a schopnost lépe rozkládat zátěž mnoha klientů. Ano, co jiného jsou služby Google, než masivní počítačový cluster, který přijímá požadavky milionů klientů a reaguje na ně? V okamžiku, kdy se základem internetu stalo vyhledávání, se ukázala skutečná hloubka vize Douglase Engelbarta: Osobní počítač se stal opět terminálem.
Velmi dobře se to ukázalo právě s příchodem netbooků. Přestože šlo o zařízení hluboce pod úrovní špičkových notebooků, jejich výkon stačil na prohlížení stránek, tedy na „zobrazení obrazovky“, abychom tak řekli postaru, terminálově.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
