ASUS ROG PG42UQ: Perfektní herní monitor OLED se 4K na 138 Hz
Seznam kapitol
Dnes otestujeme jeden z nejnovějších, herních OLED monitorů od ASUS. Nabízí 4K rozlišení, certifikaci G-Sync, přetaktování až 138 Hz a opravdu skvělý obraz. Navíc se ho netýkají problémy QD-OLED panelů. Je to herní ideál? Možná ano.
Dnes potěšíme fanoušky velkých úhlopříček monitorů pro PC. V podstatě asi těch největších, jelikož 42" považuji za poslední „rozumný“ rozměr na stůl. Nejnovější ASUS ROG Strix PG42UQ má víc než devadesáticentimetrovou úhlopříčku, a tak je na něm hraní her přeci jen jiný zážitek než na běžných monitorech. Tohle je už spíš taková „menší“ televize než monitor, ale stále ještě spadá do monitorů. Dobrá zpráva je, že nejde o žádnou „nudli“, ale klasický displej s poměrem stran 16:9 bez zakřivení.
Monitor je postavený na displeji s technologií OLED. Mělo by se jednat o panel z produkce LG, takže jeden z nejnovějších panelů poslední generace. Asus se chlubí několika zásadními vlastnostmi. První je povrchová úprava panelu Anti-Glare, poté slibuje mnohem lepší zobrazení písma ve Windows proti QD-OLED, nabízí i Overclocking až 138 Hz z oficiálních 120 Hz. Samozřejmostí je Freesync a plná certifikace G-Sync.
Jelikož jde o první herní monitor OLED na trhu s highendovými vlastnostmi (4K + 120 Hz a víc) zaměříme se hlavně na kvalitu obrazu. Ta je u jakéhokoliv monitoru to nejdůležitější. Vzhledem tomu, že panel využívá technologii OLED, by neměl být s pozorovacími úhly problém i ani při tak obrovské úhlopříčce. Jsem zvědavý na černou a samozřejmě odezvu.
Monitor má vysoké rozlišení 3840 × 2160 bodů, takže VRR (FreeSync + G-Sync) zde bude mít šanci ukázat, co umí, neboť ani naše testovací RTX 3090 nemusí mít u všech her tolik sil, aby toto rozlišení zvládla s rychlostí 60 a více fps.
Ještě poznámka k nabídce na trhu. Zmínil jsem, že jde o první herní panel OLED na trhu. Výrobce to sice tvrdí, ale realita je trochu jiná. V tuto chvíli si můžete teoreticky pořídit (nejsou ale nikde skladem) tři monitory stejných parametrů od tří výrobců. Všechny jsou ale vybavené totožným panelem od LG. Asus si pohrál pouze s elektronikou a firmwarem, hardware je u všech výrobců stejný. Existuje také varianta s úhlopříčkou 48". Cena 44 400 korun za 42" panel není lidová, ale jde o herní špičku.
Krabice s monitorem je opravdu obrovská. Na šířku má téměř metr a výšku přes metr. Také hmotnost 20 kg není nejnižší, já jsem si to užil jen při nakládání do auta PPL. Stěhovat ale toto monstrum někam ručně do patra bych nechtěl. Uvnitř je vše umístěno v pevné a tlusté vrstvě polystyrenu. Podívejme se tedy, co se ukrývá uvnitř.
Po otevření krabice se nejdříve dostanete k první vrstvě příslušenství, kde se hlavně nachází stojánek. Ten je celokovový a na šířku má rozpětí kolem půl metru. Dále je v balení pouze několik kabelů. Napájecí a obrazové.
V druhé vrstvě pak nalezneme samotný panel. Ten je dobře chráněn ze všech stran tlustou vrstvou polystyrenu – proto je balení tak obrovské. Stačí připevnit spodní stojánek několika šrouby a můžete monitor umístit na stůl.
Specifikace
Design je ve stylu všech nových herních monitorů řady ROG. Téměř ve všech ohledech využívá stejné prvky jako dříve testované monitory. Jen nohy jsou tentokrát takové více „televizní“. Přední strana má čistý design s bezrámečkovým provedením displeje. Na tenké spodní hraně se nachází pouze klasické svítící logo ROG. Na jeho spodní straně také nalezneme nerušivou kontrolku LED, která svítí směrem na stůl, a nijak tedy neoslňuje hráče.
Stojan je tvořen dvěma nohami a zadní základnou, což vyžaduje hodně prostoru na stole. Proti starším generacím stojanu je to ale tentokrát lepší, tedy méně náročné na prostor. Naštěstí je možné využít VESA držák, ten používám k monitorům já. Mám na zdi pohyblivé rameno s uchycením VESA.
Na zadní straně se nachází i obrazové vstupy. K dispozici jsou čtyři porty HDMI 2.0 a 2.1. Dále má monitor DisplayPort 1.4 a trojici portů USB. Další USB najdeme na vrchní straně pro připojení kamery USB nebo zařízení nad monitorem.
Monitor se ovládá oblíbeným joystickem. Opět jsou zde i zbytečná tlačítka, která musíte hledat po hmatu a jejich správnou funkci zjistíte až po jejich zmáčknutí. Tím posledním vespod se monitor vypíná. Ostatní tlačítka mohla být namapována na jeden z pohybů joysticku do strany, takhle je to zbytečně neintuitivní.
Pod zmíněnými tlačítky se například nachází ukazatel fps, který funguje v režimu VRR, kdy monitor přesně ví, kolik snímků musí zobrazovat. Bohužel funguje korektně jen v rozsahu 48 až 138 fps. Když vám hra poběží například na 45 fps, ukazatel se „zasekne“ na 90 fps. Dalším tlačítkem si volíte obrazové režimy, které jsou ale i součástí nabídky OSD. Ta tlačítka opravdu nejsou příliš užitečná – namapování na joystick by bylo logičtější.
Ergonomie stojanu
Stojan neumožňuje žádné výškové nastavení. To je velká škoda, alespoň malý rozsah mohl existovat. Monitor lze pouze naklánět dopředu a dozadu o 5 °. Není to moc. Zde výrazně doporučuji držák VESA, kterým si přesně umístíte monitor na místo, které vyhovuje vám.
K monitoru se 4K a 120 Hz+ potřebujete opravdu kvalitní kabel HDMI. Se starým kabelem HDMI ze šuplete moc nepochodíte. Tahle TV potřebuje kvalitní kabel HDMI 2.1, a pokud jste nároční a potřebujete delší kabel, tak je lepší optický. Jak říká manuál, od 4m délky už je optika doporučená. Trh nabízí desítky různých kabelů v cenovém rozpětí několik stokorun až po několik tisíc. Jaký vybrat?
Pokud nechcete rovnou optiku, určitě se poohlédněte po kabelu s certifikací HDMI Ultra High Speed, nemá cenu ale kupovat kabely za tisíce. V obchodech je spousta kvalitních kabelů s cenou do 500 Kč, které plně podporují parametry, které chceme: Přenosové pásmo 48 Gbps, eARC, 8K@60, 4K@120, certifikace Ultra High Cable. Pokud toto kabel splňuje, bude fungovat na sto procent.
Majitelé tohoto monitoru mají ale štěstí, ASUS jeden kabel HDMI splňující tyto specifikace k monitoru přibalil, takže se nemusíte po žádném shánět.
Nabídka OSD je velice bohatá a podobná jako u dříve testovaných monitorů Asus. Jsou zde také k dispozici stejné funkce GameVisual a volba režimu obrazu pod zadními tlačítky. Tyto volby již není nutné představovat. V praxi je asi moc nevyužijete. Maximálně cheaterský zaměřovač se může někomu hodit.
Ovládání OSD monitoru je také řešeno joystickem – ideálním ovládacím prvkem. Hlavní menu vyvoláte jeho stisknutím. Na jednotlivé položky menu se postupně podíváme.
GameVisual
Výběr režimu obrazu je dostupný v hlavní OSD nabídce. Samotných režimů je k dispozici o něco více. Tím nejdůležitějším je volba – Uživatelský režim. V něm máte k dispozici veškerá nastavení nabídky OSD a můžete si obraz upravit, jak vám nejlépe vyhovuje.
Ostatní režimy se opět liší v rozdílné saturaci a jinak nastavené křivce Gamma, aby obraz tak nějak odpovídal zamýšlenému žánru. Nejpodivnější je režim MOBA, který nastavuje černobílou paletu jen s občasnými barevnými odstíny.
GamePlus
V záložce GamePlus se ukrývají počítadlo fps, zmíněný zaměřovač, stopky a časovač. Zdali tyto funkce využijete, je otázka, ale někdo je nejspíš využívá.
ShadowBoost, OverClock a VRR
Přetaktování panelu je možné ve všech režimech až na 138 MHz.
VRR funguje v režimu Freesync i G-Sync. Rozsah je v plném pásmu od 48 Hz do 138 Hz.
Technologie ShadowBoost umí zesvětlit moc tmavá místa ve hrách bez zesvětlení celé obrazovky. Umí zesvětlit jen určitá místa obrazu.
Filtr Modrého Světla
Volba, která dnes kvůli bojovníkům proti elektronickým zařízením nesmí chybět na žádném moderním displeji, je „filtr“ modrého světla. Proč uvozovky? Protože se o žádný filtr nejedná. Stejného efektu dosáhnete pouhým snížením saturace modrého kanálu v uživatelském režimu nastavení barev. Dostanete pak úplně rozhozené do žluta posunuté barvy, které jsou nevhodné pro jakoukoliv smysluplnou práci. Místo využívání podobných „low blue light režimů“ doporučuji prostě před spaním nevysedávat u PC.
Barva
Pokud se nacházíte v uživatelském režimu, máte zde k dispozici veškerá nastavení týkající se barev. Jas obrazu je možné nastavit v rozsahu od 55 až 330 cd/m². Minimální jas umožňuje bez problémů pracovat na PC i během slabšího okolního osvětlení. Položku kontrast je dobré ponechat na základním nastavení. Pro sytost platí to samé.
Teplota barev se dá nastavit podle předdefinovaných režimů, anebo uživatelsky. V základním režimu má monitor sice rozumně nastavené barvy, ale teplota barev úplně přesně nesedí. Je tedy vhodné využít uživatelský režim a barvy nastavit ručně.
Nastavení PIP/PBP
Nastavení PIP/PBP umožňuje na obraze zobrazit více vstupů najednou. To může být velice užitečné při využití monitoru jako pracovního zobrazovadla. My jsme jej ale testovali jako herní monitor připojený jednomu PC. Díky tomu jsme toto detailní nastavení nevyzkoušeli.
Výběr vstupu
Zde najdete pouze ruční výběr vstupu obrazu. Jak vidíte, monitor má dva odlišné typy portů HDMI. Je tedy nutné při zapojení ke grafické kartě zvolit ten správný (HDMI 2.1), pokud chcete využívat G-sync nebo FreeSync. K PC ale vždy doporučuji využít vstup DisplayPort.
Nastavení systému
Zde se nastavují veškeré ostatní volby. Nastavíte zde chování veškerých LED pro osvětlení monitoru, ovládání zvuku (ve sluchátkách), chování hubu USB. Dále je zde i nastavení nabídky OSD a jejího jazyka, Čeština se nachází pod volbou Angličtina. Samozřejmostí je i volba resetující veškerá nastavení monitoru do továrního nastavení.
MyFavorite
Poslední položka umožňuje uložit si preferovaná nastavení monitoru. Můžete si tak snadno uložit režim s vyšším a nižším jasem anebo s režimy s rozdílným nastavením odezvy. Celkem užitečná možnost, která u většiny monitorů chybí.
Barvy a gamut
Na krabici i ve specifikacích je uvedeno 133% sRGB a 98% DCI-P3. To samozřejmě nemusí odpovídat realitě, jelikož nevím, v jakém režimu Asus měřil. U každého monitoru je od výrobce přiložený protokol z měření, nejsem si ale jistý, jestli není u všech stejný. V něm tento monitor dosáhl stoprocentního pokrytí sRGB.
Po připojení monitoru bylo jasné, že specifikace nelžou a panel minimálně sRGB pokrývá. Barvy působily krásně živě a to jak okrajové, tak i střední odstíny. Skoro bych i od oka řekl, že monitor bude mít o něco bohatší barevný rozsah než „jen“ 100% sRGB. Na řadu tedy přišlo i ověření barev pomocí kolorimetrické sondy.
Barevný rozsah jsem ověřil nejprve v režimu z továrny, bez jakékoliv změny nastavení v menu. Poté v uživatelském režimu po kalibraci barev na teplotu 6500K. Ukázalo se, že opravdu monitor v továrním nastavení sRGB gamut pokrývá ze sta procent. V nastavení 6500K už se posuneme až k 99 procentům, což stále není žádná tragédie.
Pozorovací úhly
Podívejme se také na pozorovací úhly, které u herního monitoru hrají neméně důležitou roli. Obzvláště s rostoucí úhlopříčkou. Hlavně oblíbené herní panely TN jsou v tomto ohledu velkým kompromisem. Jejich mizerný vertikální úhel je asi znám každému, kdo se kdy pohyboval u PC. VA je v tomhle ohledu výrazně lépe, ale i tak má své specifické problémy, které se dají korigovat jen mírně. OLED tento problém zcela řeší, prostě neexistuje.
Podsvícení a podání černé
U zakřiveného panelu je celkem velká pravděpodobnost nerovnoměrného podsvícené anebo průniků světla u okrajů (tzv. backlight bleeding). To se nás dnes netýká, náš panel prohnutý není a hlavně – svítí samotné obrazové body, ne podsvícení za displejem nebo po stranách obrazovky. Problém může být jedině velikost panelu a úhlopříčka.
Bílá plocha ukazuje, vzhledem k úhlopříčce, na průměrnou kvalitu. Bílá po celé ploše mírně mění svoji teplotu a typicky je obraz směrem k okrajům výrazně tmavší než ve střední oblasti. Nevyskytují se zde ale žádné fleky, místa s tmavším podsvícením, anebo prudké přechody, a tak při hraní působí bílá celkem stabilně a pokles jasu směrem k okrajům tolik nevadí. Ani při běžné práci nebyly nalezeny větší problémy. Vzhledem v velikosti panelu dobrý výsledek.
Černá plocha ukazuje perfektní černou, tohle je největší výhoda OLED panelů. Černá je černá a nic kolem. V tomto případě, nemá panel jedinou chybu. Všimněte si svítícího kurzoru, který dokládá hlubokou černou.
U testu panelu QD-OLED od Alienware jsme hodně řešili horší zobrazení textu, respektive různých barevných moaré kolem písmen kvůli atypickému uspořádání subpixelů do trojúhelníků. To je u QD-OLED panelů problém, často se týká i klasických displejů OLED v televizorech. Můžete zkoušet různé metody vyhlazování nebo vyhlazování vypnout, ale tahy písma pořád chytají nějaký barevný nádech víc než u LCD s klasickými pixely RGB.
OLED na tomto displeji má taktéž atypické uspořádání obrazových bodů – pixel je tvořený čtveřicí subpixelů RWBG. Kvůli tomu nefunguje vyhlazování písma ClearType stejně dobře jako u monitorů s RGB nebo BGR, ale písmo na hranách nehraje barevnými odstíny jako u matrice se subpixely do trojúhelníku.
Takto vypadají fotografie textu bez vyhlazování pořízené přímo na tomto monitoru:
Odezvu a input lag u OLED displejů nemá cenu řešit, jsou extrémně nízké. Překreslování je extrémně rychlé. Samozřejmostí OLED panelů je nekonečný kontrast oproti LCD a vysoký jas. Z hlediska výkonu zaostává v HDR kvůli nižšímu maximálnímu jasu, ale relativně dobře to kompenzuje kontrast a hluboká černá, takže pro dosažení vysokého dynamického rozsahu není zapotřebí tak intenzivní podsvícení. Za mě je to zcela dostatečné.
Obraz je perfektní, jak při hraní i při sledování videa. Barvy jsou v továrním profilu, zářivé a věrné. Můžete si je samozřejmě nastavit dle sebe, možnosti jsou široké. Pozor si musíte dát pouze na vzdálenost od monitoru. Pro běžné sezení tři čtvrtě metru od obrazovky to není, musíte sedět výrazně dál. Otáčení hlavou po celé ploše je únavné.
Podívejte se na několik obrázků z testování:
Spotřeba
Jelikož je panel opravdu velký, pro chlazení má více prostoru než nabízel nízký QD-OLED od Alienware. V tomto případě tedy není ventilátor vůbec slyšet. Daní za ohromnou obrazovku je bohužel relativně vysoká spotřeba panelu. Ta u OLEDu závisí na tom, kolik obrazových subpixelů svítí a jak intenzivně.
Celkové hodnocení
Je zřejmé, že v této chvíli je panel s OLED to nejlepší, co si můžete pořídit. Uznávám, že QD-OLED je papírově pokročilejší technologie než běžný OLED, ale v praxi nevnímám rozdíl. Běžně používám Samsung S95B, což je považováno za jeden z nejlepších zobrazovadel vůbec. A upřímně, rozdíl mezi jeho obrazem s QD-OLED a dnes testovaným ASUS s OLED nevidím téměř žádný.
ASUS PG42UQ má naprosto perfektní černou, díky OLED je i homogenita podsvícení také skvělá. Trochu slabší kontrast má HDR, ale upřímně, poznáte to? Já proti QD-OLED panelu v HDR kontrastu nevidím rozdíl. Monitor nabízí extrémně rychlou odezvu a spoustou herních funkcí, která hráčům pomohou ve hraní. Také hromada barevných profilů vám umožní si nastavit obraz dle sebe.
Velkou výhodou tohoto monitoru je vylepšení té největší „bolístky“ QD-OLED, a tím je barevná „aura“ kolem písma na bílé ploše. Asus tento problém díky typickému uspořádání subpixelů do ve čtyřech obdélníčcích vedle sebe nemá. Výrobce se tím také patřičně chlubí na svém webu, a já jim dávám za pravdu.
Obraz je stejně skvělý jako u posledních OLED panelů od Samsungu, panel LG za ním o mnoho nezaostává. Hlučnost je navíc nulová, spotřeba vyšší, ale stále akceptovatelná.
Ožehavější otázkou je cena. Ta dle mého názoru není s ohledem na parametry monitoru špatná, i když není nízká. Za 138Hz panel s VRR obou standardů, navíc s 4K rozlišením a 42" úhlopříčkou je cena 44 400 Kč celkem solidní.
Přesto musím zmínit, že model se stejným typem panelu přímo od LG vás vyjde o 10 000 korun levněji a je větší (48"). Nabídka ale na trhu je mizerná, výběr velký není. Asus je v podstatě jedinou dostupnou alternativou.
