Asus UL50Vf — NVIDIA Optimus se představuje | Kapitola 2
Seznam kapitol
Ačkoliv nejsou přepínatelné grafické karty v noteboocích žádnou novinkou, dosud se přes všechny snahy AMD i NVIDIE neuchytily. Nutno však dodat, že tento koncept má něco do sebe a jeho potenciál je obrovský. To si myslí i v NVIDII a dotáhli proto tuto technologii téměř do dokonalosti. Jmenuje se NVIDIA Optimus a dnes má premiéru.
Hlavním problémem při vývoji notebooku je rozhodnutí výrobce, zda chce mít výkonný stroj s malou výdrží na akumulátor, případně velkou výdrž a malý výkon, obojí tak nějak nelze. S ohledem na tuto problematiku se notebook vyvíjí pro konkrétní hardware už od samého počátku a nějaký jednoduchý upgrade podobně jako u stolního počítače není možný. U procesoru si zatím příliš nevybere byť i v této oblasti jsou čipy Core iX velmi pokročilé a dokážou úplně vypínat jádra. V oblasti grafických karet zase přišla technologie přepínatelných grafických karet.
Jedním z prvních průkopníků v oblasti přepínatelných grafických karet byl notebook Sony SZ-110B z roku 2006. Ten nabízel speciální přepínač pro přepínání mezi dedikovanou GeForce 7400 a něčím integrovaným. Problém byl však ten, že pro přepnutí grafické karty bylo nutné udělat restart celého počítače. Přepínání bylo totiž řešené na hardwarové úrovni podobně jako třeba nedávno u netbooku Asus N10 (předchůdce platfromy ION).
A jak to tedy funguje? Multiplexor je jakýsi hardwarový přepínač, který dostal od řídící jednotky informaci o tom, zda je připojena dedikovaná či integrovaná grafická karta a podle toho umožnil komunikaci po příslušené lince. Proto je při přepnutí nutný hardwarový reset počítače, aby bylo možné přepnout multiplexory a zároveň zavést nové ovladače pro grafickou kartu.
Po první generaci přišla druhá generace přepínatelných grafických karet, které už k přepnutí nepotřebovaly hardwarový reset počítače, ale pouze reset softwarový. To znamená vypnout všechny aplikace v počítači a poté v nastavení zvolit možnost přepnout grafické karty. Monitor na pár sekund zhasne, zavedou se nové ovladače pro grafickou kartu a můžete pokračovat v práci. Ovšem ani tato technologie se příliš nechytila. Ze začátku to bylo proto, že NVIDIA tuto technologii tlačila coby Hybrid Power a aby fungovala, musel mít notebook čipset NVIDIA. V posledním cca roce sice NVIDIA tuto technologii rozjela i s integrovanými grafickými čipy Intel, ale ani to se příliš nechytilo, byť notebook s touto technologií představila téměř každá společnost. Zkrátka potřeba pamatovat si na nutnost přepnutí grafické karty a zejména to opravdu dělat, do toho se většině uživatelů nechce, případně o tom vůbec neví. Mimochodem tuto technologii podporuje i společnost AMD a uvedla na trh také pár notebooků s přepínatelnou grafickou kartou. Stejně jako u NVIDIE je však nutné přepínat ručně a softwarově restartovat.
Určitě vás zajímá, jak funguje tato druhá generace. Překvapivě je to také s multiplexorem, ovšem upraveným tak, aby dokázal přepínat vstupní linky za provozu počítače a nebylo nutné hardwarově restartovat. Samozřejmě se nabízí otázka, co na to operační systém i ovladače.
Problém ovladačů je u softwarového přepínání grafických karet jedním z největších. Windows totiž dvoje drivery opravdu nemají rády a NVIDIA (i AMD u svých notebooků) proto musely své ovladače upravit tak, aby Windows vůbec nepoznaly, že něco jako dvě grafické karty dvou různých výrobců v notebooku vůbec je. De facto bylo nutné udělat úplně nové API, které zajišťuje komunikaci mezi integrovaným čipem Intel a rozhraním Windows. Je tu však velký problém v kooperaci obou společností, protože přepínatelné grafické karty nejsou jen výtvorem společnosti NVIDIA, ale právě kvůli ovladačům se na tom musel částečně podílet i Intel.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
