Cheater, cheater! Jak se měnil pohled na problematiku cheatování? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Dnes se cheateři hodně řeší: Jejich prohřešky vedou k banování, společenské ostrakizaci a někdy téměř k mezinárodním incidentům. Dříve ale byly doby, kdy bylo cheatování nejen normální, ale do značné míry plnohodnotnou součástí mainstreamu.
U řady her, které neměly integrované cheaty, se používal tak zvaný cheater. Tato technika se objevila už v osmdesátých letech, kdy jste buď hru načetli do paměti počítače a pomocí populárního příkazu POKE v ní přepsali typicky podmínku testující, zda máte počet životů nulový na NOP, ale pro každou hru existovala spousta příkazů POKE s bohatou funkčností.
Protože nebylo možné modifikovat každou hru takhle, existovaly specializované loadery, které hru načetly v zastaveném stavu a před spuštěním hry dovolovaly změnit paměť. V případě profesionálně cracknutých her bylo poměrně obvyklé, že vám ještě na pirátské obrazovce piráti nabídli úpravu hry před spuštěním.
Jinou strategií bylo tak zvané zmražení hry, kdy jste využili speciální cartridge, která stiskem tlačítka dokázala předat řízení cartridgi a provést úpravu paměti, uložení paměti na disketu jako paměťové image (efektivně to dovolovalo savovat i hry, které se savovat nedaly), či pomocí kolečka jste hru zpomalili, což značně zjednodušovalo hraní velmi rychlých sekvencí. Cartridge tohoto typu, jako Action Replay, byly ve své době extrémně populární, protože představovaly mocný nástroj nejen pro cheatery, ale také pro počítačové piráty.
Řada tvůrců naopak ve svých hrách integrovala ochrany proti cheatování. Pokus o vložení cheatu nejenže selhal, ale dokonce vedl k aktivaci ochranného mechanismu, který udělal hráči něco strašného – okamžitě ho zabil, znemožnil mu přechod do dalšího levelu a nebo za ním vypustil nezničitelného nepřítele. WatchMojo zkompilovalo dvacet nejvychytanějších pastiček na cheatery – od těch, které detekovaly pokus o vložení populárního cheatu z cizí hry, po detekci použití autofire.
Dnes jsme pokročili k tomu, že online služby detekují cheatování – a prostě vám zablokují účet. Kruté. V případě Fortnite došlo i na soudní spory, protože někteří cheateři nejenže cheatovali ve hrách, ale navíc prodávali cheatovací software ostatním. V případě online her mohou cheateři kompletně rozložit ekonomiku online světa a zlikvidovat herní zážitek pro ostatní – o tom, že se podvodem dopracují ke slávě ani nemluvě.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
