Escape Dead Island: komiksový ostrov plný zombií | Kapitola 7
Seznam kapitol
Při pohledu do kalendáře zjistíte, že už to jsou tři roky, co mezi nás dopadla hra, která přinesla vše, po čem naše hráčská srdce tenkrát tolik prahla - otevřený herní svět, široké možnosti vyrábění zbraní a hlavně spousty krvelačných zombie. Před vydáním regulérního druhého dílu Dead Islandu jsme se dočkali levobočka. Jaký je?
Při rozebírání jednotlivostí by mohl být obrázek hry celkem uspokojivý, když ale tohle všechno dáme dohromady, tak skvělé to zase není. Hra je i přes možnost jít, kam se vám zachce, v podstatě nudnou koridorovou záležitostí s naskriptovanými událostmi, které ale nejsou nijak zvlášť epické a na zadek se z nich neposadíte ani vzhledem k celkově podprůměrné grafice. Celkovému zážitku škodí také jinak dobře míněné předěly vyhrazené pro nenápadné načítání hry, které jsou tvořeny například nutností vlézt po žebříku do prohlubně a za několik metrů z ní po dalším žebříku zase vylézt.
Když pomineme, že žebříky v džungli jsou naprostý nesmysl (kdyby autoři do hry namísto žebříku dali alespoň skálu s prohlubněmi), celková strohost těchto předělových částí ještě více zvýrazňuje nezajímavé, chudobné prostředí a nezáživné pasáže, kterých je hra z nějakého důvodu plná. Jakoby autoři nebyli schopni nejrůznější bojové arény (mimochodem při bojích s některými zombie se za vámi zavřou přístupové body do té doby, než nepřítele nepřemůžete), do jednoho celku pospojovat efektivně. Takto to vypadá jako koridor-chodba-bojová aréna-koridor-chodba-stealth pasáž-koridor, což je v podání této hry, jak už jsem řekla, strašná nuda.
Pár zajímavých (i když neoriginálních) nápadů přitom ve hře je, například možnost nalákat zombie na hluk z puštěného rádia, což může být společně se zapnutím elektrického proudu ve správném momentu skvělý prostředek k likvidaci většího počtu mrtváků. Právě tyto prvky však autoři nedokázali vytěžit na maximum a tak si jich jen stěží všimnete.
K celkové bídě, alespoň vzhledem k očekávání pravověrných fanoušků Dead Island, nepřispívá ani příběh. Ten jsem nastínila už na začátku recenze, dovolte mi ale ještě pár postřehů. Zmiňované klišé o vylodění senzace chtivých puberťáků na tajemném ostrově samozřejmě není jedinou frázovitou záležitostí, kterých jsme ve hrách a filmech viděli stovky. Zanedlouho přichází na řadu také nenadálé zranění přítele, setkání se zcela novou tajemnou osobou, nebo odhalení naprosto nečekaného zloducha.
Ke cti autorům slouží, že se všechny tyhle do zblbnutí omílané záležitosti pokusili nacpat alespoň do netradiční mystické roviny, i tak však příběh selhává a to zejména svou čitelností a naprosto tupými rozhovory a nepřirozenými reakcemi. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale aby týpek, který si od svého otce půjčí patnáctimetrovou jachtu jako by to bylo na denním pořádku, strašně žasl nad tím, že má někdo luxusní dům na skále s výhledem na moře, to mi přijde jako nesmysl. A těchto blbostí je ve hře více, a to i přestože veškeré rozhovory jsou naprosto triviální, maximálně pár vět dlouhé.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
