Galvanická koroze - skutečná zkáza vodníků? | Kapitola 3
Seznam kapitol
V posledních týdnech proběhly jak na zde na webu, tak na fóru bouřlivé diskuze o tématice koroze ve vodním chlazení, které byly více či méně konstruktivní a vedly k vytvoření několika otázek, na které si dnes odpovíme. Zároveň v článku najdete přehled speciálních roztoků do vodního chlazení, které budeme dlouhodobě testovat.
Stále tedy s výsledkem našeho snažení nejsme spokojeni, proto přejdeme na plnotučnou chemii. Konkrétně si zakoupíme technickou kyselinu chlorovodíkou, která má sumární vzorec HCl a koncentraci 30%. Jelikož zde již přestává všechna sranda a při nesprávném zacházení můžete přijít k vážné zdravotní ujmě, řekneme si několik pravidel. První z nich - chraňte především vaše zdraví. Chraňte si tedy ruce ochrannými rukavicemi (bohatě stačí obyčejné latexové „chirurgické“ za dvě koruny) a oči alespoň slunečnými brýlemi (je blbost kvůli jedné kapičce přijít o oko… Či obě… :-)). Další důležité pravidlo uplatníme, pokud se rozhodneme ušetřit nějakou korunu a zkusíme kyselinu naředit vodou. Lijeme jen a pouze kyselinu do vody, ne naopak!!! Pokud byste to zkusili, tak vám kyselina začne prskat všude po okolí. Takže pokud toto pravidlo zachováte a začnete pomalinku lít kyselinu do vody, začne se uvolňovat tzv. zřeďovací teplo, prostě se to bude zahřívat, tak se nelekněte a vlévejte kyselinku pomalu a po troškách. Pracovat doporučuji buď ve skle, nebo v plastových nádobkách, ne v kovovém hrnci. Pokud se vám zdá proces pomalý, můžete do kyseliny přidat trochu peroxidu vodíku, vznikne tím tzv. leptací lázeň, kterou znají všichni elektrotechnici. A výsledek?
Exterierová fotka se sluníčkem v dnešních dnech potěší :)
Abrakadabra a koroze je pryč, ale barva dostala zabrat.
Závity jsou také čisté.
Měď je dokonale čistá.
Bohužel kyseliny jsem měl už jen zbytek, takže jsem musel šetřit a nemohl jsem si dovolit j i vyměnit pro hliník a měď zvlášť, takže se povrch mědi trošku nasytil hliníkem. Vy to určitě udělejte.