Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD | Kapitola 7
Seznam kapitol
Zavítáme do doby, kdy grafické karty začaly pomáhat procesoru, podíváme se, jak dospívaly s nástupem grafických rozhraní a připomeneme si přechod od 256 barev k TrueColoru, notebooky vybavené přídavnými grafickými výstupy, samostatné akcelerátory pro přehrávání „náročného“ videa a zavzpomínáme i na „hi-res“ Duke Nukem 3D
Na výkonu grafické karty záleží (i bez 3D)
Širší veřejnost začala řešit výkon grafických karet až u 3D akcelerátorů. Do té doby se většinou řešily jen funkce na úrovni má/nemá. Avšak realita je taková, že i mezi grafickými akcelerátory (2D) byly velké rozdíly ve výkonu, a to nejen ve Windows při BitBlt operacích, ale také v DOSovských programech (hrách) používajících VESA.
Duke Nukem 3D
Hra Duke Nukem 3D využívá softwarového vykreslování trojrozměrné scény, kdy procesor počítá pozici každého polygonu a přepočítá na něj jeho texturu (obrázek/vzor). Grafická karta se zde stará čistě o vykreslení procesorem spočítané scény na obrazovku.
Na vlastní kůži jsem si mohl vyzkoušet, že například tou dobou populární hra Duke Nukem 3D měla na ThinkPadu 760XL stejnou plynulost v rozlišení 320 × 240 jako na ThinkPadu 760XDv rozlišení 640 × 480, ačkoli všechny ostatní součásti jako RAM, procesor a disk byly identické. Přitom se bavíme o jednom grafickém čipu (jen v jiné verzi). Mezi různými čipy byly někdy přímo propastné rozdíly.
V této době byste ovšem narazili, kdybyste se snažili zjistit více o výkonu nějaké grafické karty v notebooku. Recenzenti notebooků se v časopisech grafickou kartou vůbec nezaobírali a z názvu čipu a velikosti paměti toho moc vyčíst nešlo (v českých recenzích se pro jistotu neuvádělo ani to).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
