IL-2 Sturmovik BoX: jaké je válečné létání online? | Kapitola 5
Seznam kapitol
V první části našeho povídání jsme se zabývali sérií IL-2 Battle of ... čistě jako offline platformou. Nutno podotknout, že v současnosti už velmi dobrou offline platformou. Jenže AI bude vždy jen strojově létající AI, kdežto nějaké to další jelito za kniplem dokáže člověka zaujmout úplně jiným způsobem.
Letové modely, balancování?
V reálu se Aloise Vašátka v roce 1941 nikdo neptal, zda považuje za spravedlivé, že jsou německé Focke-Wulfy tak pekelně rychlé a on s nimi nedokáží mnoho vyvést. Ve virtuálním světě je tohle trochu jiné. Sice si stále hrajeme na hardcore prostředí, ve kterém by letadla měla co možná nejvíce odpovídat reálným protějškům, ale prakticky nějaké to doladění nutné je. V letech 1941 – 1943 byla kvalita sovětské letecké produkce tak špatná, že některá letadla po dodání k jednotce nebyla schopna ani bezpečného letu. Další se ani zdaleka neblížila výkonům deklarovaným výrobcem a třeba místo 550 km/h nebyla schopna dosáhnout ani 500 km/h. Jiný stroj bylo téměř nemožné udržet v přímém vodorovném letu. Pro letecký simulátor východní fronty je toto nemalá komplikace. Tvůrci se k problematice staví tak, že zatímco na straně Luftwaffe jsou letadla modelována dle standardních bojových a kořistních strojů, tak u sovětského letectva se používají vzory v podobě prototypů. Tento přístup samozřejmě sám o sobě v komunitě vzbuzuje obrovské vášně. Proč oni mají jako vzor nějaký pečlivě vyšlechtěný kousek, který se nikdy nemohl podívat na frontu, když my bojujeme ve standardních válečných ořích?
Jenže ono to má i druhou vrstvu. Létání v sovětských mašinách ani při jejich prototypovém pojetí není úplně jednoduché. Luftwaffe si prakticky po celou dobu války na východě udržovala nemalý technický náskok. Charakteristiky německých celokovových letadel jejich piloty téměř za všech situací staví do pozice útočníků a lovců. Stalinovi sokoli v těch dřevěných „zázracích“ (čtěte: létajících neštěstích) musejí sakra ohánět, aby mohli orlům vzdorovat. Balancování touto formou je obecně přijatelné a vlastně už i přijaté. Ostatně ani u Luftwaffe by nikoho nebavilo jen pobíjet kvanta nepřátel, která se ale nemohou efektivně bránit. Současný stav je pak takový, že špičkové a veleúspěšné letce najdete na obou stranách fronty.
S přihlédnutím k výše uvedeným faktům ale můžeme říci, že je modelování strojů celkově provedeno velmi dobře. Focke-Wulf Fw 190 létá jako Focke-Wulf Fw 190. Můžete krok po kroku procházet zápisky dobových testovacích pilotů a porovnávat je si simulátorem. Výsledky budou prakticky stejné. A nebavíme se jen o maximálních rychlostech, složení výzbroje, nebo třeba doletu daného stroje. Letadlo odpovídá pádovými rychlostmi i charakteristikami při ztrátě vztlaku. Stoupá dobře při 300 km/h a mizerně při 180 km/h – stejně jako reálný protějšek. A stejně jako reálný protějšek umí za všech okolností bleskově provést výkrut. A naopak nijak neexceluje v pomalých zatáčkách. Stejně jako reálný protějšek.
Samozřejmě že diskuse o letových modelech vždy vzbuzovaly, vzbuzují, a i budou vzbuzovat vášně. Proč je ten kanon VJa-23 tak účinný?! Proč je klonivá rychlost Lavočkinů dvojnásobná, než dokumentují testy ukořistěného stroje a proč xakru ovládání Messerschmittů tak šíleně tuhne snad na jakékoliv rychlosti?! Ale tohle všechno k hardcore simulátorům tak nějak patří. Nekonečné a vášnivé boje v diskusních fórech, které občas tvůrci vyslyší, ale často spíše ne.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
