Jak jsme pokročili s procesory a jak moc málo si toho všímáme | Kapitola 4
Seznam kapitol
Když jsem si připravoval pro podcast Retro Nation podklady pro historii procesorů, myslel jsem, že se v pohodě vejdeme do jednoho dílu. Brutálně jsem se mýlil – přetekli jsme čas, a to jsem skončil ještě asi tak v polovině! Procesory se totiž vyvíjely dramaticky – a stále se dramaticky vyvíjejí.
O pár let později přichází Zilog se svým legendárním procesorem Z80, který byl extrémně oblíbený jak v Japonsku, tak v Evropě. V Japonsku sloužil jako základ počítačů standardu MSX, v Evropě poháněl všechny klasické osmibity od Sinclaira, ale taky osmibity Amstrad Schneider. Tento procesor je zajímavý ve dvou dalších směrech: Za prvé, poprvé se u něj objevily tak zvané tajné (nedokumentované) instrukce, která se daly zavolat, ale z nějakého důvodu nebyly v oficiálních specifikacích.
Za druhé, procesor byl tak úspěšný, že vznikal v dalších a dalších iteracích. Typicky se v osmibitech používal ve verzi 4 MHz, ale v ruských Super Spectrech najdeme i výše taktované verze 6, 8 a 10 MHz, což z nich dělalo stroje na přechodu mezi osmibitem a šestnáctibitem (a skutečně se nějakou dobu spekulovalo o tom, že ideální domácí počítač bude něco takového). Vznikly verze pro embedded použití, včetně Kabuki, kryptované Z80 určené pro arkádové automaty. Vznikly klony s různou mírou kompatibility, některé z nich místo 64KB RAM uměly adresovat až 16 MB. Vznikl také procesor ASCII Corporation R800, což byl šestnáctibit zpětně kompatibilní se Z80 určený pro poslední a nejvyšší řadu MSX – TurboR.
Podobně, jako se dařilo Zilogu, se dařilo i Intelu. Ten přišel v roce s Intelem 8085, což byla vyšperkovaná 8080 pro embedded použití. Strkalo se to do tiskáren, do inteligentních zařízení, zkrátka všude. Vyráběly se až do roku 2000 – a to včetně radiačně zodolněné vojenské verze!
A když už jsme tak u těch vojenských verzí – někteří historici nejsou s pozicí Intelu coby procesorového leadera spokojeni, protože už o rok před Intelem 4004 vznik procesor MP944, který se používal jako část Central Air Data Computeru od GarettAiResearch, tedy počítače, který zahájil digitalizaci vojenského letectví. CADC sbíral data ze senzorů a přepočítával je na informace o výšce, rychlosti letu a další data, která se setsakra hodila Maverickovi při jeho frajeření.
Zatímco piloti a další frajeři se mohli holedbat před celým světem už od filmu Top Gun (1986), nerdi, kteří jim udělali počítač, na tom byli o poznání hůř. CADC byl totiž tajný až do roku 1998 – a tak se dnes domáhají spravedlnosti a uznání svého prvenství. O procesoru vznikl v roce 1971 článek, ale ten nesměl být publikován. Informace jsou vzhledem k utajení dostupné až dnes.
Já nevím. Jsem přesvědčený o tom, že když si někdo dělá něco na míru a pak to tají před světem, je to spíš jen poznámka v historii, stejně jako Turingova Bombe, která byla zničena na konci Druhé světové. Pravdou je, že zatímco Intel 4004 byl vzorem a jasným pradědem linie 4004-8008-8080-8086, která vede až k nám a moderním procesorům AMD a Intel, MP944 sloužil sice vlasti, ale vzhledem k utajení neměl historický význam.