Jak jsme pokročili s procesory a jak moc málo si toho všímáme | Kapitola 5
Seznam kapitol
Když jsem si připravoval pro podcast Retro Nation podklady pro historii procesorů, myslel jsem, že se v pohodě vejdeme do jednoho dílu. Brutálně jsem se mýlil – přetekli jsme čas, a to jsem skončil ještě asi tak v polovině! Procesory se totiž vyvíjely dramaticky – a stále se dramaticky vyvíjejí.
No... pokud vás neužije na přednášky v akademickém prostředí a patříte spíš mezi fanoušky letectví anebo Toma Cruise, máme tu pro vás překrásné video o F14 Tomcat. Ano, MP944 sloužil pilotům nepochybně dobře, ale většina lidí zná jenom tenhle pohled na F14!
A v tomto bodu vyprávění, dámy a pánové, jsme se teprve dostali k prvním šestnáctibitovým procesorům, jako je Intel 8086 (1978). Je to procesor výrazně složitější – má už 29 000 tranzistorů, tedy desetkrát více než jeho děda. Také je podstatně rychlejší, běží na 4,77 až 10 MHz. Ale to nic není – to je jednom začátek.
Dnešní procesory jsou někde úplně jinde. Jsou superskalární, umí vykonávat instrukce mimo pořadí (out of order) a dokonce spekulativně – a jsou naprosto obří. AMD Epyc Rome (2. generace) má 39 a půl miliardy tranzistorů. To je sedmnáct milionkrát složitější čip, než byl Intel 4004! I mobilní čipy, jako Apple A13, mají osm a půl miliardy tranzistorů. I ty jednodušší desktopové procesory mají kolem dvou miliard. To je, když se nad tím zamyslíte, naprostý masakr. Takto složité procesory nelze navrhovat bez počítačů, takže ano, dnes evoluci počítačů vlastně do jisté míry kontrolují samy počítače.
Cesta od Intelu 4004 k moderním procesorům byla šílená, se spoustou odboček a naprostých omylů. My jsme do ní jenom nakoukli – jen lehoučce, nedostali jsme se ani k šestnáctibitům. Pokud vás zajímá její pokračování, dejte vědět do komentářů!
