Jak svět objevil existenci „nejnovějších médií“ | Kapitola 5
Seznam kapitol
Když začaly klasickým médiím mizet diváci a čtenáři, odborníci zkoumali hlavně to, jak tento propad zastavit. Většina z nich si nepoložila otázku, kam odcházejí a co dělají. Až když se začalo mluvit o milionových výdělcích úspěšných letsplayerů, všiml si i svět konzervativních médií, že jim „uprostřed Hollywoodu tak nějak vyrostla sopka“.
Co přesně vedlo M4rty09ho k tomu, aby na výzvu policie nezastavil, nýbrž hnal se vpřed, jako by ho snad ukradl, to už asi nezjistíme. Byla to kardinální pitomost a její následky jsou o to horší, že zranil dalšího člověka. Bohužel, případy jako tento nám vyvolávají z hrobu staré dobré názory o tom, jak jsou hry zlé, protože jsou zlé. Pak se vracíme do počátku 90. let a vidíme hrůzy, jako ta, které se objevila na TV NOVA.
Takže jako vždy se vytáhnou názory expertů, kteří ze své zkušenosti konstruují hypotézy a prostříhají se záběry na bouračku. Rey Koranteng se pak sugestivně ptá, o jakou že teorii se opírá názor vlogera Adama Jíchy, že prý hry nejsou škodlivé, čímž ho instantně vykolejí. Adam pak vypadá jako vyoraná myš. Cože? Tohle že mají být ty hvězdy nových médií? Nutno říci, že si NOVA vybrala velice lehký cíl a pěkně si ho vychutnala. Byl to takový trest za tento Adamův rozčilený vzkaz TV NOVA (pozn. red.: následující klip obsahuje neslušná slovíčka).
Adam udělal klasickou chybu, že se nepřipravil. Způsob, kterým si ho televize podala, ukazuje fundamentální rozpor mezi klasickými a novými médii: Adam očekával spontánně vedený dialog, místo toho vlezl do pasti a nechal se vcelku snadno sestřelit na závěr konvenčně připravené demagogické reportáže: „Fakta“, „fakta“, „názor odborníků“, „fakta“, „nejčerstvější případ z Česka“ a nakonec „ten divný týpek z YouTube, co není schopný smysluplně odpovědět na otázku“ jako taková hezká tečka za tím naším případem. Klasika.
Takže o co že se opírá teorie, že hry, a to ani ty surové, nemají negativní vliv na násilí ve společnosti? Odpověď je prostá: O data. Analyzovat vliv počítačových her na společnost přes psychologické teorie nedává smysl, psychologických teorií je hodně, ex post vysvětlují úplně všechno a přitom se navzájem vyvracejí. To, co je podstatné, jsou epidemiologické studie, tedy analýza, jaký vliv má přítomnost nějakého agens (v našem případě her) na celou populaci. To nejlépe vidíme na statistice FBI ukazujícího míru násilné trestné činnosti v USA z let 1973–2011, kde je zcela jasně vidět, že od roku 1995 do roku 2005 míra násilných zločinů klesla na polovinu a trend setrvale klesá.
Prudký pokles následuje PO PŘÍCHODU opravdu násilných her, mezi Pongem a PlayStation je trend víceméně setrvalý. Tím neříkám, že násilné hry mají terapeutický vliv na populaci, je ale jasné, že problém nezhoršují. (A tohle opakuji už asi patnáct let a je to už docela úmorné.)
Ale nechci omílat jednoduchý argument na stále se opakující ataky lidí, kteří se už snad za posledních 40 let mohli s existencí her smířit. Chci ukázat něco jiného: Tento případ naprosto jasně ukazuje rozdíl mezi klasickou a „nejnovější“ formou médií, rozdíl mezi mojí generací a tou nejmladší. Reakce Adama Jíchy byla emotivní, pochopitelná, ale i naivní a hloupá, nechal se zneužít jako potvrzení reportáže a ponížit za svůj atak na televizi. Nepřipravil se na mašinerii starých mazáků, kteří každý den rutinně chystají „denní kýbl krve a děsu“ pro své diváky, které perfektně znají. Doufám, že se vloger z lekce poučí a nenechá se příště tak vyrazit z konceptu. Cíl byl dobrý, ale provedení dobré nebylo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
