Klasická novinařina umírá. Ať žije... co vlastně? | Kapitola 7
Seznam kapitol
Tenhle rok jsem očekával s napětím, protože jde o rok, kdy si i politici uvědomí existenci Google bubble, Facebook bubble a dalších informačních bublin, ve kterých žijeme. Opravdová pecka přišla s Brexitem, který rozpálil média do ruda a ukázal jejich „pravou barvu“ a také ohromně odlišný charakter informací, která jimi tečou.
Poslední roky se nemůžu zbavit pocitu, že se klasická média pokouší soutěžit se sociálními sítěmi hlavně rychlostí a stále věří, že můžou mladé čtenáře a diváky získat zpět, pokud budou fungovat podobně. Nemyslím si to. Naopak jsem přesvědčen, že by se měli vrátit k fundamentům a nabízet kvalitně zpracovaný a odvážný investigativní obsah pro menšinu, kterou to zajímá.
Nevěřím tomu, že by sociální sítě a video mohly v tomhle směru klasická média nahradit. Tohle tvůrci z moderních médií neumí a jen tak brzy to dělat nezačnou. Nová média jsou příliš odtržená od reality a žijí hlavně z přebírání obsahu odjinud – a s tím, jak algoritmy informace filtrují a směřují, se problém bude spíš zhoršovat. Moderní trend, kdy se novinařina dělala prohledáváním webu proto, aby to bylo rychlé a levné, je prostě špatný.
Spousta tvůrců pro sociální sítě má nějaký názor, ale většinou ho jenom ilustruje argumenty, které jim vyhovují. Nemají ani schopnosti, ani ochotu pracovat na složitých a dlouhodobých tématech, spíš jenom shrnují to, co se dočetli jinde.
Klasická žurnalistika může přežít, pokud se soustředí na to, co mladí tvůrci neumí anebo nechtějí dělat – zabývat se složitými věcmi, vyžadujícími hluboké znalosti anebo množství práce. Právě tohle vede k odhalování závažných kauz, které má šanci změnit svět. Tohle ta těžká a někdy nebezpečná práce, kterou žádné sociální video challenge nikdy nenahradí.
