Komentář: Tak nám vykradli Sony, paní Müllerová
Seznam kapitol
Lhal bych, kdybych tvrdil, že se u historek o hacknutí Sony tak trochu nebavím. Ukazuje se, že i firma, která by teoreticky měla mít zkušenosti s poskytováním cloudových služeb, může mít vcelku bídné zajištění bezpečnosti. A počkejte, nebyla to náhodou Sony, která nám v roce 2005 ládovala na svých CD do našich počítačů rootkit?
Jakže to říkal Earl z výborného amerického seriálu „My Name is Earl“? Že po něm jde karma a chce ho zabít? Nu, karma jde nyní po Sony a je to dost možná karma sympatizující se severokorejským režimem. Skupině s názvem GOP se komedie „The Interview“ o fiktivním pokusu o atentát na velkého vůdce Severní Koreje nelíbí natolik, že přikročila k hodně ostré hře, probourala se do Sony a ukradla jim důvěrná data. Pravda, cílem karmy se stala jiná divize Sony než ta, která nám injektovala po počítačů malware, ale to se občas karmě stává. Nás tuhle málem zajel spěchající vůz, ale guma bouchla jinému, který jel za ním. Těsně vedle, karmo!
Podezření, že hackerskou akci sponzoruje Severní Korea, dává celé akci doslova operetní rozměr: Severní Korea, která je nám líčena jako země zaostalá, s komickým vedením a primitivním technickým vybavením, vede poměrně úspěšně bitvu s technologickým gigantem, u kterého bychom čekali to nejlepší a nejnovější.
A den za dnem se vynořují šťavnaté detaily, které ukazují, že i ve velkých korporacích věci fungují vcelku amatérsky. S překvapením například zjišťujeme, že jejich ajťácká elita porušovala základní pravidla bezpečnosti – vážně si doma ukládáte hesla do textového souboru? GOP ukradl a zveřejnil soubor celkem 894 MB dokumentů, zahrnující hesla, klíče, údaje o struktuře sítě, evidenci hardware, finanční data, e-maily, plány vydávání filmů, telefonní čísla zaměstnanců i celebrit, data o zaměstnancích včetně adres a čísel účtů a tak dále. Nedosti na tom, GOP se zmocnil preview filmů a dalších dat, celkově jde o „desítky terabajtů dat“.
Je k neuvěření, že manažeři Sony porušili jedno z nejfundamentálnějších pravidel korporátního sebezajištění, totiž že problematické informace se neposílají e-mailem, ale zásadně se dávají ústně. Díky hacku jsme se dozvěděli, že velcí vydavatelé přemýšlí, jak se dostat na kobylku Google a jak, v ideálním případě, ovládnout celý internet, aby byl skolen v prach každý server, který se pokusí nabídnout pirátskou verzi nových historek myšáka Stuarta Little.