Mechanická klávesnice AW420K od Alienware: Skvělá, ale připlatíte si
Seznam kapitol
Alienware je známý zejména svými prémiovými herními notebooky. Logo mimozemšťana (a tím nemyslíme toho našeho zeleného) ale najdete i na řadě příslušenství a periferií. Dnes se podíváme na mechanickou klávesnici AW420K, která láká na skvělou kvalitu zpracování, známé spínače a provedení bez divných výstřelků dnešní doby. Bude to ale stačit?
Zvolte nejlepší hry roku 2023 a vyhrajte herní hardware
S partnerem Samsung SSD přinášíme velkou čtenářskou a redakční anketu. Za svůj hlas pro nejlepší hru můžete získat řadu cen…
Výběr mechanických klávesnic se odvíjí od různých faktorů. Začít můžeme u spínačů. Povětšinou máte tři druhy spínačů a hráči sáhnou zejména po lineárních, občas po tactile. Proti clicky rozhodně nic nemáme a ocení je spousta uživatelů, ale rozhodně ne druhá strana hovoru na Discordu. Lineární spínače jsou zkrátka nejtišší a nejrychlejší na zmáčknutí. Proto není divu, že se Alienware rozhodl model AW420K obdařit právě jimi.
Další rozhodovací bod bývá rozložení. Někdo si potrpí na 100% rozložení a ještě k tomu český layout. Asi už tušíte, že zde budeme usekávat klávesy. Konkrétně se rozlučte s numerickým blokem. Pokud nepracujete s Excelem, nebo nelítáte na Microsoft Flight Simulatoru, kde se každá klávesa navíc hodí, moc numerický blok nevyužijete. A tohle ušetřené místo rozšíří výběh vaší myši nebo vám umožní její napolohování do ideálního úhlu.
Pokud se se dvěma předchozími odstavci ztotožňujete, zřejmě na vás AW420K vyskočila v porovnání na eshopu. Má cenu si tento model kupovat, když zde existuje velmi silná konkurence? Předem prozradíme, že háčků je málo, avšak připravte si naditou peněženku.
Představení klávesnice
Abychom si tabulkově nastínili, s čím máme tu čest. Alienware AW420K využívá spínače Cherry MX Red, drátové připojení a sahat budete na tlačítka double-shot PBT. Celkově tak jde o lepší mainstream v oblasti základních parametrů. Rozhodně nebudete zklamáni pocitem ze stisku kláves nebo konstrukčním provedením. Ostatně i váha 787 gramů dává poznat, že máte pod rukami kus hardwaru.
| Spínače | Cherry MX Red |
| Polling rate | 1000 Hz |
| Podsvícení | U každé klávesy zvlášť, RGB 16,8M barev |
| Vestavěná paměť | 5 profilů |
| Kabel | Odpojitelný USB-C na USB-A, 2 metry |
| Nožičky | Ano, tři nastavitelné výšky |
| Software | Alienware Command Center |
| Tlačítka | Double-shot PBT |
| Vlastnosti | plný anti-ghosting, N-key rollower, programovatelná tlačítka, Windows lock |
| Rozměry | 367,3 × 147,4 × 55,7 mm |
| Hmotnost | 787 gramů |
Pojďme se podívat do balení. U klávesnice nalezneme odpojitelný kabel a příručku. Chybí tedy například nástroj pro vytahování tlačítek nebo pouzdro.
Provedení samotné základny je jednoduché a svým minimalistickým provedením připomíná modely s nízkým profilem. Vévodí zde rovné plochy se zakulacením na konci. Díky tomu se tento model hodí i třeba do kanceláře, kde rozhodně nebude stealth vzhledem vyčnívat (pokud si jako podsvícení nenastavíte duhu). Ačkoliv výrobce sáhl po plastovém zevnějšku, konstrukce je velmi tuhá a neprohýbá se. U modelů TKL to nebývá častým problémem, přesto je dobré si na to dávat pozor. Při herních štacích jsem neměl problém se do klávesnice pořádně opřít a mačkat W ještě silněji (ačkoliv mi to na rychlosti nepřidalo).
Úprava plastů je matná, lehce hrubá po obvodu a jemnější ve středu pod tlačítky. Alienware v tomto případě zvolil opravdu rozumnou kombinaci povrchových úprav, aby klávesnice působila dostatečně draze i přes použití plastů a zároveň nepřitahovala otisky prstů. Pokud na klávesnici nejíte, bude vypadat jako nová i po několika měsících. Navíc se nedostavila ani rezonance tlačítek, což bývá u levnějších klávesnic s kovovou základnou běžné a velmi to kazí dojem. Naštěstí ne zde. Lícování je taktéž na vysoké úrovni.
Spodní strana základny skrývá gumové plošky, aby vám klávesnice neodjela při psaní. Nechybí dvojice vyklopitelných nožiček. Využít tak lze tři stupně naklonění (žádné, menší, větší). Příjemným překvapením byl jednoduchý výřez na kabel. Ten lze vyvést z prostředka nebo blíže k jedné straně klávesnice. Malý detail, který vám pomůže s organizací kabeláže.
Co se kabelu týče, dva metry v klidu stačí i pro připojení ze zadní strany PC, pokud ho máte třeba pod stolem. Opletená varianta kabelu potěší a zároveň vydrží o dost déle. Zde nemám co vytknout.
TKL klávesnice míří zejména na hráče, ačkoliv nikomu není bráněno používat tyto modely i v práci nebo na cestách. Ostatně rozložení často sedne i pisálkům, kteří nemusejí zadávat spoustu čísel. Klávesy jako end, home, page up, page down jsou vždy při ruce bez jakékoliv potřeby využívat zkratky. Tento fakt jsem ocenil při psaní textů. Stejně nadšený jsem ale nebyl z implementace tlačítek print screen, scroll lock a pause.
Z nějakého důvodu Alienware přiradil této trojici kláves jiné primární funkce, všechny se pojí k úpravě hlasitosti zvuku. Ve výsledku pro print screen musíte zmáčknout ještě klávesu FN, což mě osobně hodně štvalo a za víc jak měsíc jsem si nezvykl. Naštěstí lze v softwaru přiřadit klávese makro na print screen, tudíž to neberu jako velké mínus. Musíte si s tím vyhrát.
Tento fakt zmiňuji i proto, že klávesy F2, F4, F7 a F8 nemají žádnou sekundární funkci, tudíž mohl výrobce klidně zvýšení, snížení hlasitosti a vypnutí zvuku přesunout na ně. Jinak nemám co k rozložení kláves vytknout. US layout u řady uživatelů nesmí do baráku, ale hráči jsou na něj celkem zvyklí, a kromě zmíněné trojice tlačítek Alienware neexperimentoval. U TKL modelů nelze čekat dedikovaná multimediální tlačítka, jelikož samotný koncept klávesnice cílí na menší rozměry při zachování standardního rozložení bez numerické části.
Double-Shot PBT a Cherry MX aneb sázka na jistotu
Když chcete stvořit aspoň rozumně dobrou mechanickou klávesnici, kombinace kláves double-shot PBT a spínačů Cherry MX (nebo Kailh / Outemu) představuje základ, který většinou nezklame. Ale já se přesvědčil u jiných modelů i o opaku. Zadrhávající se spínače a otřesný zvuk při psaní, takové jsou zkušenosti s používáním mechanických klávesnic s cenou okolo tisícovky. Dobrá zpráva je, že zde se podobný scénář neopakuje.
Začnu u samotných čepiček, tedy kláves. Alienware zvolil jasný font, který není extravagantní a nekřičí „HERNÍ KLÁVESNICE“. Podsvícení skvěle prosvítá skrze popisky a nebyl problém mít zapnutá světýlka i přes den, čitelnost byla perfektní. Druhotné popisky naleznete jen u „F kláves“ a trojice tlačítek vpravo nahoře, o kterých jsem mluvil v minulé kapitole. Ty podsvícené nejsou, avšak asi je nevyužijete velmi často.
Vzhledem k zapuštění spínačů podsvícení lehce prosvítá i do stran a v mezerách mezi tlačítky. Samozřejmě, kdo kolotočové barvičky nemusí, může si nastavit klasickou bílou v softwaru o kterém budu mluvit v následující kapitole.
Zvuk
Stabilizaci větších kláves bych zařadil mezi lepší průměr. Jistá vůle zde byla, ale rozhodně nejde o nic, co by vás při denním používání otravovalo.
Samozřejmě vás neochudím ani o zvuk. Menší rezonance je vinou mikrofonu, nikoliv klávesnice. Díky použití plastového exteriéru se Alienware vyhnul zmíněnému neduhu a celkově zní klávesy velmi dobře.
Pochopitelně to nemá na custom klávesnice, nicméně zvukový projev při používání je mnohem lepší než u levných modelů. V porovnání s podobně naceněnými modely bych to viděl na známku „A“. Určitě ale najdete i pár kousků, které znějí ještě lépe. Ale co si budeme, stejně si vezmete ke hraní sluchátka a ten malý rozdíl nepoznáte.
Zpracování
V úvodní kapitole jsem už načal, že celkové hardwarové zpracování klávesnice je na vysoké úrovni. Pominu-li PBT klávesy a dobře implementované spínače, celá konstrukce je pevná a díky jednoduchým křivkám nepůsobí masivně. Prohýbání základny se při standardním používání neprojevuje, museli byste se opravdu opřít o celou základnu.
Přední strana klávesnice naskýtá pohled na trochu ukryté textové logo Alienware. Vzhledem k absenci větších designových výstřelků (čti: extravagantních prvků), byste na první pohled nepoznali, kdo je výrobcem klávesnice. Pro někoho to může být pozitivum. Moderní a minimalistický design v černé barvě znamená, že se klávesnice sladí s téměř jakýmkoliv setupem. Vy si jen nastavíte barvu podsvícení a máte hotovo.
Tento jednoduchý přístup je celkem osvěžující. AW420K vypadá jak z jiné planety, kde herní příslušenství nemusí mít ostré hrany a tunu vlastností, které si vyzkoušíte jednou po rozbalení. A myslím si, že i tímto AW420K může upoutat. Ano, sice jde o tak čisté provedení, že zde nenajdete ani dedikované diody signalizující zapnutí Caps Locku a Num Locku, jenže to k tomuhle modelu prostě sedí.
Alienware Command Center
Hardware bychom měli, ale co software? Alienware si pro svoje příslušenství vyrobil program Command Center. Vzhledem k faktu, že zde nenajdete jen tvorbu maker a úpravu podsvícení, půjde o delší prohlídku.
Aplikaci bych rozdělil na dvě části. První z nich můžete využívat i když nevlastníte nic od Alienware. Jde o zejména o knihovnu her, odkud můžete spouštět řadu titulů. Program automaticky projde lokálně nainstalované hry z různých platforem a přidá je. Oproti GOG Galaxy mi ale Command Center našel jen zlomek her a zbytek bylo nutné přidat ručně. Zajímavé bylo, že jsem v knihovně měl po jednom kusu hry ze Steamu, Ubisoft launcheru, Riot launcheru a GOG.
Samotná aplikace dále umožňuje měnit profily výkonu, což využijete asi jen u notebooku. Laptop od Alienware nemám, ale dokážu si představit ovládat nastavení počítače (zejména výkonnostní profily) přes tento program. Mezi další obecné prvky patří přepínání mezi světlým a tmavým režimem, lehká úprava barev v aplikaci a možnost vypnout odesílání diagnostických dat a přepínání API.
Aplikace mi brala něco mezi 200 až 600 MB RAM a procesor zatěžovala jen minimálně (do 1,1 % u Ryzenu 9 5900X) při aktivním používání. Pokud jsem hlavní okno aplikace zavřel a program běžel zcela na pozadí, bral asi 50 MB RAM a okolo 0,1 % procesoru. Zapnutí aplikace bylo velmi pohotové a celkově mi optimalizace přišla vcelku dobrá. U těchto softwarů ale vím, že záleží na stroji, na kterém běží a vaše zkušenost se tak může lišit. V mém případě jsem nezaregistroval žádné pády, záseky ani využití nadmíry prostředku.
Nyní k funkcím vážící se produkty, konkrétně klávesnici AW420K. Asi vás nepřekvapí, že si můžete měnit profily, barvičky, nastavovat makra a podobně. Vše se děje v záložce FX.
Hned na úvodní obrazovce je k dispozici tlačítko na tvorbu maker, změnu podsvícení a vypnutí světýlek. Tvořit si můžete různé profily. Každý z nich umožňuje nastavení barev a maker, které můžete přiřadit i ke konkrétní hře.
Podsvícení RGB si můžete nastavovat podle jednotlivých kláves, včetně různých efektů. Maker lze mít až 75 u jednoho profilu a nechybí jednoduché rozhraní pro jejich nahrávání.
Program tedy nabízí vše, co bych od společníka k herní periferii očekával. Ačkoliv mohu pochválit optimalizaci programu, přehlednost už byla trochu horší. Jde samozřejmě o zvyk, ale občas musíte pro změnu nastavení zbytečně klikat navíc. V jednu chvíli jsem měl v softwaru připojená sluchátka i klávesnici a pro změnu makra, což je samozřejmě funkce pouze klávesnice, musíte kliknout na ikonku „MACROS“ a pak vybrat požadované zařízení, ačkoliv máte na výběr jen jedno.
Dojmy
Začal bych tím dobrým. Alienware AW420K je opravdu dobrá klávesnice, kde bych nenašel jedinou zásadní chybu. Tedy do chvíle, než bych se podíval na cenovku. Na CZC.cz jde v době psaní recenze o klávesnici s cenou přes čtyři tisíce korun. Ve velkých eshopech ji seženete za podobnou částku a nejnižší cenovka byla 3 389 Kč. Zde se musím pozastavit nad poměrem funkcí a ceny.
Bez extra displeje, dedikovaných mediálních tlačítek, s minimalistickým příslušenstvím a základními spínači. Absence jakékoliv nadstandardní funkce nebo vlastnosti v kombinaci s vysokou cenou sráží tento jinak vydařený model. Pokud konkurence nabízí úplně to samé za tisícovku až dvě méně, jaký je pak důvod kupovat Alienware? Ano, někomu může sednout značka, design nebo ekosystém. AW420K by byla celkově skvělá klávesnice, pokud by stála minimálně o tisícovku méně.
V její aktuální cenové kategorii už ale můžete sáhnout po optických spínačích, klávesnici s displejem nebo zkrátka nějakou zajímavou funkcí navíc. Makro a barvičky umí každý. Zde Alienware doplácí na to, že se snaží vytvářet image prémiového výrobce. U notebooků to takový problém není. Spolu s Razerem si své náročné hráče najdou, protože u takového herního hardwaru jsou věci, kvůli nimž si cenu odůvodníte. Každý notebook je jiný a někomu prostě jen ten se značkou mimozemšťana sedne a ke konkurenci nemá důvod chodit. Jenže herní periferie jsou jiná pohádka a pokud se neodlišíte, musíte alespoň útočit cenou.
Za cenu AW420K lze pořídit Logitech G713 s multimediálními klávesami a podložkou pod zápěstí nebo G915TKL využívající low-profile spínače a bezdrátové připojení. SteelSeries, Corsair, Roccat a Razer nabízejí v této kategorii optické spínače.
Doporučil bych teda někomu AW420K? Kdybych se nemusel dívat na cenu, tak rozhodně. Jde o velmi povedený model, který vyhoví náročnějším hráčům. Na klávesnici se skvěle píše, a ještě lépe hraje. Výrobní kvalita je na vysoké úrovni, software nabízí vše, co byste potřebovali. Jenže u konkurence za totéž dáte o tisícovku méně. Neříkám, že svých peněz budete litovat, ale jestli chcete upřímnou radu, počkejte, až zlevní a až pak kupujte.
Za poskytnutí klávesnice k recenzi děkujeme společnosti Alienware.
