MSI GTX 1080 Ti Gaming X: Když se drak urve z řetězu | Kapitola 26
Seznam kapitol
Po testu GTX 1080 Ti Founders Edition s přiškrceným čipem GP102 se podíváme, co se stane, když na nejvýkonnější herní čip posadí výrobce pořádný chladič a může do karty pustit víc „šťávy“. Výsledkem je karta, která si stabilněji drží vyšší takty, je výrazně výkonnější a přitom tišší. To vše za překvapivě příznivou cenu.
Boost v Aliens vs. Predator
V grafech najdete dva úseky vyznačené oranžovou a modrou barvou. Zvýrazňují tu část výsledků, z níž se počítá průměrná hodnota, kterou najdete v grafech vpravo nahoře. Oranžový úsek ukazuje hodnoty po spuštění zátěže, kdy se karta začíná zahřívat, modrý po zahřátí karty.
Srovnáním hodnot z oranžového a modrého úseku zjistíte, nakolik klesají takty, výkon nebo naopak stoupá spotřeba či teploty GPU po delší zátěži.
Dá se říct, že regulace je nastavená tak, jak by měla fugnovat – při intenzivnější zátěži karta snižuje úroveň přetaktování. Při běžné zátěži ji povětšinou brzdí limit maximálního nastaveného napětí, občas narazí na limit příkonu.
Se zahřátím výkon klesá jen mírně.
Protože rozdíly ve výkonu karty nebývají se zahříváním obvykle výrazné, v následujícím grafu je ještě porovnání prvního a posledního průběhu snímkové frekvence.
U.
Ventilátor nad grafickým čipem se rozbíhá, jakmile teplota GPU dosáhne 62 °C. Znovu se vypíná při ochlazení GPU na 52 °C.
A na tomto místě si určitě stojí za to rozklepnout ještě stejný graf z testu GTX 1080 Ti Founders Edition. Při srovnání obou grafů uvidíte, že Gaming X si drží stabilní spotřebu, zatímco u Founders Edition jsou už od druhého průběhu vidět výrazné propady (i když u AvP to je hlavně kvůli dosažení limitu teplot).