Na cestě k Atari: Syzygy a první videohra
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Na cestě k Atari: Syzygy a první videohra

Na cestě k Atari: Syzygy a první videohra | Kapitola 3

Pavel Tronner

Pavel Tronner

8. 12. 2016 03:00 3

Seznam kapitol

1. Od magnetofonů k televizorům 2. Připravte si drobné... 3. Syzygy 4. Nutting Associates 5. Computer Space 6. Štastný rozchod s Nutting Associates

„Přijeli kolotočáři! A mají tam videohry!“ To byla pro nás kluky v 80. létech jedna z nejzajímavějších informací, kterou jsme se mohli dozvědět. Maringotku s videohrami jsme obvykle zcela zaplnili a na videoherní automaty se stály fronty. Škemrání doma o další a další koruny se stalo každodenním sportem. Jak se rodily arkádové automaty?

Reklama

Syzygy

Ani jeden z nich programování nerozuměl, proto vzali do party třetího – programátora Larryho Bryana. Jeho úkol zněl – naprogramovat rozhraní, které by bylo schopno zobrazovat hru na několika videoterminálech. Ty dostal za úkol stvořit Ted, stejně jako zajistit mechanismus pro vhazování mincí. Co by měl dělat Nolan, to historie neříká, ale snad na něj také něco zbylo.

Dohodli se, že každý na projekt přispěje částkou 350 dolarů a bylo na čase vznikající firmu nějak pojmenovat. Dlouho na nic nemohli přijít, až nakonec Larry navrhl jméno Syzygy, které se používá v astronomii pro popis situace, kdy jsou tři tělesa umístěna v jedné přímce. Nakonec se ukázalo, že to jméno bylo tím jediným, s čím Larry přispěl. Velice rychle totiž zjistili, že tehdejší minipočítače prostě nejsou dostatečně výkonné, aby na několika videoterminálech dokázaly obsloužit tak graficky náročnou hru, jakou byla Spacewar! Nápad s použitím minipočítače tedy padl, no a bez minipočítače už nebyl potřeba Larry. Nolan a Ted opět osaměli. Sice s hezkým jménem, ale nevěděli co dál...

Vypadalo to, že s nápadem na videohru je konec, ale Nolan se nevzdával. Jednoho dne se Teda zeptal, zda by bylo možné s pomocí ovládání horizontálních a vertikálních synchronizačních okruhů na televizní obrazovce vykreslit jakýkoliv objekt. Teda ten nápad šokoval, ale odpověděl, že ano. Proč by ne? Nicméně, je třeba velice zdůraznit, že položit takovou otázku v této době bylo opravdu revolučním počinem. Tehdy televize vykreslovala pouze to, co k ní doputovalo z televizní kamery.

Existovaly samozřejmě i obrazovky osciloskopů, které vykreslovaly na obrazovce objekty dle zkoumaného vstupního signálu. Stejně tak se začínaly objevovat textové videoterminály, které zobrazovaly text.

Leč nikdo se do té doby nepokusil zobrazovat jakýkoliv, libovolný neexistující objekt a to ovládáním synchronizačních obvodů televizoru. Tedy – existoval jediný člověk, který to zkusil – Ralph Baer, jenž už léta hledal investory pro svou televizní herní konzoli. O něm ale Nolan a Ted neměli tušení.

Ted se rozhodl nápad vyzkoušet. Vystěhoval svou jedinou dceru z její ložnice, aby si tam mohl zřídit domácí laboratoř, odpojil od starší televize tuner a modifikoval zapojení tak, že se mu podařilo na obrazovce vykreslit světlý bod. A kdyby jen to – bylo s ním možné libovolně pohybovat. A pokud bylo možné zobrazit bod, bylo tím pádem možné zobrazit i něco složitějšího.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama