Návody: Herní dělo se spotřebou notebooku. Ladíme napájení | Kapitola 2
Seznam kapitol
V druhém díle článku o snižování spotřeby stolních počítačů se podíváme, jak dostat herní stroj s procesorem Core i5-2500K a GeForce GTX 580 na spotřebu srovnatelnou s kancelářským počítačem. Nevěříte? Ale ano, je to skutečně možné. S takovým strojem ušetříte tisíce korun ročně a stále si zahrajete na plné pecky.
Jak už víte, budeme dnes snižovat spotřebu našlapaného herního počítače. Jako jeho základ posloužila deska MSI Big Bang Marshal s čipsetem P67 Express. Jde o desku podporující SLI i CrossFire, dokonce na ní najdete i čip Hydra pro spojení různých grafických karet obou hlavních výrobců. Deska je královsky vybavená a je přímo určená hráčům. Její kompletní test najdete zde.
Herní deska si žádá i pořádný herní procesor. Dnes na hry neexistuje lepší volby než čip architektury Intel Sandy Bridge. Jelikož nejde o nadupaný počítač největších nadšenců, kteří chtějí jen to nejlepší, osadil jsem tentokrát více „hráčský“ čip, jež je cenově přijatelný a mezi lidmi extrémně oblíbený. Místo nejvyššího modelu jsem použil Core i5-2500K. Ten nabízí vysoký výkon, nemá ale pro hry nepotřebný Hyper-Threading. Také jeho základní spotřeba je nízká a frekvence vysoké (včetně Turba).
Největším „žroutem“ energie je pak grafická karta. K běžnému 1920 × 1080 LCD panelu, jež u hráčů dominuje, stačí i slabší model. Náš pomyslný herní fanda ale nechtěl nic ponechat náhodě a sáhl po nejvýkonnější kartě s jedním GPU – GeForce GTX 580. Jelikož je referenční chlazení tiché a účinné, zvolili jsme referenční verzi. Je nejdostupnější a přesto se dá v případě potřeby i vysoko taktovat.
Zbytek sestavy doplnil SSD disk Intel, 4 GB paměti DDR3-2000 MHz od Kingstonu. Celý herní stroj pak napájel 1000W zdroj Thermaltake s vysokou účinností 80 Silver. K testu jsem samozřejmě použil operační systém Windows 7 x64 se všemi updaty a všechny komponenty opatřil poslední verzí ovladačů.
Jak na to?
Teorie je jasná a postup jednoduchý. Snížím všechna napětí v systému na nejnižší možnou hodnotu, jež dovolí BIOS nebo software. To znamená, že se pokusím v BIOSu nastavit všechna napětí, která lze změnit, na jejich minimální úroveň. To stejné platí i pro jádro grafické karty. Dále vypnu všechny přídavné čipy a komponenty desky, které nebudu potřebovat. Povypínám řadiče disků, USB 3.0, snížím otáčky ventilátorů, zapnu všechny proprietální úsporné funkce desky. V tomto stavu, kdy je počítač napájen na nejnižší možnou úroveň, musím přistoupit ke snižování frekvence procesoru, pamětí i grafiky. Ty totiž samozřejmě nebudou pracovat na svých nominálních taktech, jelikož jsme jim běžný přísun energie dost „přiškrtili“. Napětí jsem snížil takto:
Napětí procesoru jsem ze základního napětí 1,16 V nastavil na 0,8 V. Napětí paměťového řadiče a dalších obvodu CPU I/O jsem snížil z 1,23 V na 0,95 V. Paměti jsem ponechal na frekvenci 1333 MHz a napětí jsem stáhl z 1,5 V na 1,35 V. Severní můstek v procesoru System Agent jsem ze základních 1,12 V snížil na 0,925 V.
V systému jsem pak v programu MSI Afterburner snížil napětí GPU jádra z 0,976 V na 0,824 V. Jak vidíte, musel jsem snížit i frekvence karty. Při tak nízkém napětí nebyla schopná pracovat na vyšších taktech. I tak je ale její výkon dostatečný, při úspoře více než sto wattů! V operačním systému jsem pak samozřejmě zvolil režim napájení Power saver. Všechna tato nastavení, včetně snížených frekvencí (dozvíte se v následující kapitole), si pak uložím do profilu v BIOSu a do profilu v MSI Afterburner.
Jak jsem snížil všechna napětí, už víte. Aby ale bylo s čím spotřebu srovnávat, nemůže zde figurovat pouze masivně podtaktovaná a podvoltovaná sestava. Srovnávat budeme se základním nastavením, kdy je vše nastavené na „Auto“ a také samozřejmě s vysoce přetaktovaným počítačem na 5 GHz a grafikou na 900 MHz. Proti těmto dvěma hypotetickým strojům budeme porovnávat spotřebu námi zúsporněné sestavy. Na modelové sestavy a nastavení se podívejme v následující kapitole.