Nejprodávanější herní počítač: trnitá cesta k úspěchu Commodore C64
Seznam kapitol
Ohromující schopnosti a 64 kB RAM za neskutečnou cenu. Když se jeden z nejslavnějších osmibitových herních počítačů dostal v roce 1982 do prodeje, konkurentům pořádně zatopil. Díky obrovské popularitě se Commodore 64 vyráběl až do roku 1994, kdy se ještě statečně držel i vedle mnohem vyspělejších strojů.
Když viděli odborníci prezentaci Commodore C64, byli přesvědčení, že z něj bude velký hit. Ve chvíli, kdy Jack Tramiel uvěřil v úspěch C64, opadlo jeho nadšení ze všech dalších vyvíjených strojů, jakkoliv projekty jely ještě setrvačností dál. Chtěl, aby se Commodore C64 na pultech objevil co nejdříve, pokud možno do března 1982.
Nejslavnější herní počítač: Jak vznikal prototyp Commodore C64
Když na jedné z mnoha porad firmy Commodore její zakladatel Jack Tramiel apeloval, aby se firma postavila Japoncům a…
To bylo naprosto nemožné, ovšem inženýři i nadále pokračovali v hektické snaze splnit přání svého šéfa. Kromě nutných prací se ale k jejich úkolování přidal i marketing, takže bylo nutné svést bitvy i na této frontě. Marketing měl totiž svou hlavu a své představy, jak je třeba C64 ještě upravit.
Kit Spencer, šéf prodeje USA, měl v podstatě pravdu. Jeho hlavní výhradou vůči C64 bylo, že nemá k dispozici kvalitní DOS. Druhým problémem byla neexistence zpětné kompatibility k VIC-20. Co se té týče, ta prostě nebyla možná, protože C64 mělo zcela jiný čipset a Winterble Spencerovi vysvětlil, že upravit čipy, aby nabízely zpětnou kompatibilitu, by znamenalo vrátit se na začátek. I Spencer uznal, že toto je nemožné a spokojil se s minimální kompatibilitou prográmků v Basicu, pokud tedy programátor používal jen standardní příkazy a nepoužil jediný POKE pro přímý přístup do paměti. Samotný Jack Tramiel to komentoval jednoznačně: „Netrap se kompatibilitou. Prodáme jim levně nový počítač, kdo se bude starat o nějakou kompatibilitu.“
S DOSem to ale bylo horší. Spencer se zhlédl v popularitě tehdy nejrozšířenějšího multiplatformního CP/M a zdůrazňoval, že C64 je nesmírně primitivní a potřebuje mít možnost používat CP/M a mít k dispozici množství profesionálních aplikací pro tento systém. Samozřejmě, i Spencer chápal, že CP/M, napsané pro zcela jinou procesorovou platformu (i8080 a kompatibilní), nemůže fungovat na MOS6502 (dnes existuje port CP/M pro tento procesor, který skutečně na dobových strojích jede, ovšem kromě běhu operačního systému nenabízí pochopitelně možnost spouštění dobových aplikací, protože ty byly psány jen pro i8080). Spencer tedy tvrdil, že je třeba přidat do C64 modul, který by tento procesor obsahoval a použití CP/M umožnil. Byl to velký boj, protože Winterble nesouhlasil s představou, že C64 CP/M nějak potřebuje. Nakonec to dopadlo kompromisem – Spencerovi byla přislíbena cartridge s procesorem i8080, která CP/M bude umět spustit. Tím jeho námitky ustaly.
(Zcela mimochodem, tato cartridge pak nakonec skutečně vznikla. Nezaznamenala ale velký úspěch, protože disketová jednotka 1541 neuměla číst běžné CP/M diskety, takže výrobci museli vytvořit speciální verzi softwaru pro C64, což udělalo zcela minimum z nich. Uživatelé tak sice měli dobrý operační systém, ale nedostávalo se programů. Commodore nakonec vytvořil stroj C128, který procesor Z80 interně obsahoval a CP/M na něm s disketovou jednotkou 1571 fungoval celkem slušně, ovšem v této době již byl tento systém za zenitem).
Tvůrci samotní ale nebyli spokojeni s tím, že musí pro C64 použít obstarožní Basic 2.0, který nejen, že byl zastaralý, ale neobsahoval ani žádné příkazy pro ovládání grafiky a zvuku. Pokud chtěl mladý adept programovaní vyzkoušet sprity či barevnou grafiky, znamenalo to použití mnoha příkazů POKE, tedy přímého přístupu do paměti, což bylo velmi komplikované i pomalé. Jenže ROM C64 měla mít jen 20 kB, její navýšení o další čip by stálo tři dolary. Celé tři dolary! To přeci nepřichází v úvahu, počítač musí být levný! A tak Commodore odsoudil spoustu uživatelů k trápení se s primitivním Basicem, kde i pouhé zobrazení obsahu diskety znamenalo napsat:
LOAD „$“,8
LIST.
A přitom jste přišli o program, na kterém jste právě pracovali. A co horšího, ještě jste si tu nesmyslnou sekvenci museli zapamatovat. Vymazání souboru pak připomínalo alchymii – OPEN 15,8,15: PRINT #15, "So:jméno souboru":CLOSE 15. A to vše jen kvůli blbým třem dolarům. Russel měl po naprogramování firmwaru volných pouhých 5 bytů ROM. Do nich dokázal vtěsnat jen iniciály své a Yannesovy – RRBY.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
