No Man's Sky: vesmír z cukrové vaty vítá všechny průzkumníky | Kapitola 3
Seznam kapitol
Ambiciózní vesmírný projekt No Man's Sky dorazil za výrazné marketingové podpory Sony na konzoli PS4 a PC. Očekávání hráčů byla nesmírně veliká, takže zbývá už jen jedna jediná otázka. Dokáže No Man's Sky uspokojit naši chuť po objevování nových zákoutí a dobrodružství při navazování styku s neznámými civilizacemi?
Procedurálně generovaný vesmír během prvních několika hodin dokáže dělat divy. Potkáte rybí hlavu se čtyřma nohama, ptáka s velkými zuby a výraznými pysky, nebo třeba opici s očima chameleóna. Z některých kombinací vám přitom bude padat brada, protože na ně často nemá ani ilustrovaná fantasy kniha.
Bohužel po čase (mluvím teď řádově tak o 20 hodinách) se veškerá krása začne pomalu vytrácet. Výrazné barvy se pomalu okoukají a zbudou jenom roztodivná zvířata a rostliny, u nichž brzy narazíte na jisté podobnosti, až se vám nakonec slijí v jednu jedinou fantasy rostlinu/zvíře. Tím chci říct, že těch skutečně originálních a zajímavých bytostí není zase tolik, jak bychom u procedurálně generovaného vesmíru možná čekali. Jinými slovy řečeno, všechno je tu tak trochu přízemní a opakuje se s železnou pravidelností.
Ohledně procedurálně generovaného světa v No Man's Sky mě zarazilo hned několik věcí. V první řadě se jedná o zcela základní nelogičnost, kdy je vlastně úplně každá planeta, na kterou v No Man's Sky narazíte, obyvatelná (respektive můžete na ní přistát a za jistých podmínek pobývat).
V základu se planety mezi sebou liší jenom počasím (teplota, povětrnostní podmínky) a dalšími drobnostmi, jako je úroveň radiace. Přitom rozdíl mezi planetou s vysokou radiací a planetou s kyslíkem a žádnou radiací může být třeba jenom v tom, že na první planetě chybí travnatý porost.
Rozhodnutí zahrnout do hry pouze obyvatelné planety autoři možná udělali kvůli tomu, abychom se ve hře nikdy nenudili. Výsledek je ale naprosto opačný – pohostinností No Man's Sky budete brzy zcela přejedeni. V tomto směru by hratelnosti jistě pomohlo, kdybychom tu a tam narazili na nebezpečného plynného obra, nebo alespoň na ledem pokrytou planetu, kde by nám po vylodění hrozily omrzliny.
Jedinou variací na klasické kamenné planety tak jsou meteority, z nichž během své vesmírné výpravy můžete těžit suroviny (máte-li na to vybavení).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
