No Man's Sky: vesmír z cukrové vaty vítá všechny průzkumníky | Kapitola 4
Seznam kapitol
Ambiciózní vesmírný projekt No Man's Sky dorazil za výrazné marketingové podpory Sony na konzoli PS4 a PC. Očekávání hráčů byla nesmírně veliká, takže zbývá už jen jedna jediná otázka. Dokáže No Man's Sky uspokojit naši chuť po objevování nových zákoutí a dobrodružství při navazování styku s neznámými civilizacemi?
Dalším závažným problémem je, že fauna a flóra na každé planetě vychází ze stejného vzorce. Ačkoliv tak potkáte třeba dvacet různých mimozemských ras, většina z nich bude mít dvě nohy, dvě ruce a lišit se bude tak možná tvarem hlavy nebo barvou kůže. Na éterické bytosti dorozumívající se přenosem myšlenek, na rosolovité postavy ze seriálu Simpsonovi nebo na další rozličné bytosti ze sci-fi knih můžete rovnou zapomenout. Tady budete mít stokrát to samé, nebo alespoň hodně, hodně podobné. Samozřejmě, narazíte i na rasy s většími odlišnostmi, ale to jsou jenom výjimky.
Ještě větší problém vidím v tom, že všechny tyto rasy disponují stejnými technologiemi. Takže ať už se vydáte za humna, na planetu obíhající kolem vaší stávající planety, nebo ob deset galaxií, můžete narazit na přibližně třicet základních technologií, jenom na různém levelu. Od rasy s názvem Gek se tak kupříkladu naučíte pulzní zbraň na levelu 1 a od rasy jménem Himmapoura zase pulzní zbraň na levelu 2.
Atmosféru nekonečného vesmíru však nejvíce kazí samotné mimozemské zázemí, tedy budovy. Ty jsou u každé rasy, až na malé detaily nebo barvy, prakticky stejné a to včetně vnitřního vybavení. Ať už se tedy kodrcáte miliony světelných let daleko, nakonec stejně skončíte v některé uniformní plechové boudě, kterou bude v lepším případě obývat mimozemšťan. Potom si navíc můžete být jisti, že tento mimozemšťan bude jenom jeden jediný, nejspíše bude sedět v prosklené kukani a v ruce bude držet tablet (nebo zařízení podobné tabletu).
Posledním výrazným nedostatkem procedurálně generovaného vesmíru v No Man's Sky jsou nesmyslné útvary, které jsou z fyzikálního hlediska naprosto nemožné – například malé létající ostrůvky ve vzdálenosti třeba jen 10 metrů od povrchu planety atd.
Na procedurálně generovaný vesmír, který by měl nabízet prakticky nekonečné možnosti objevování, je to nakonec velmi chabý výsledek. Možná by bylo mnohem lepší vytvořit jenom pár planet, zato ručně a tak, abyste na ně nezapomněli prakticky okamžitě poté, co se dostanete z jejich atmosféry. Hra by se tak sice nemohla chlubit tím, že nabízí více jak 1000 hodin hratelnosti, ale na druhou stranu by nabízela kvalitnější herní zážitek.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
