Nová Cooler Master Cosmos II – smekáme klobouk! | Kapitola 6
Seznam kapitol
Čekali jsme hodně, Cosmos první generace se stal synonymem kvalitní a moderní skříně. To, co ale do redakce dorazilo na test, nám vyrazilo dech. Nástupce je propracovanější, nápaditější,... dokonalý. Je to vůbec první case, u které jsme nenašli prakticky žádný podstatný zápor – propleskne vás snad jen cena. Ale stojí to za to!
Neméně zajímavou části case je interiér. Ten je v první řadě neuvěřitelně prostorný. Jakmile se ale člověk zamyslí nad celkovými rozměry skříně, zjistí, že realita je někde mezi. Prostorný totiž bezpochyby je, ale např. bočnice zabírají díky své tloušťce dost místa, které není prakticky nijak využito. V této souvislosti mě třeba napadlo, proč duté bočnice výrobce nevyplnil odhlučňovacím materiálem. Case by pak měla ještě další atribut, proč jí je možné označit za výjimečnou. Zpět ale k interiéru.
Pohled do útrob je velmi příjemný - zvláště, když jen ladně otevřete bočnici. Celý prostor je rozdělen na dvě části, kdy ta horní patří především základní desce a pak koši na mechaniky vepředu. Spodní část má v podstatě vlastní airflow a nabídne dostatek prostoru pro jakýkoliv zdroj a obrovské diskové pole. Začnu ale nahoře.
Mezi podporované základní desky samozřejmě nepatří pouze mATX/ATX, ale už dokonce XL-ATX, SSI CEB a SSI EEB. Díky tomu není majitel skříně v podstatě ničím omezen. Stejně tak prostor pro grafické karty je slušný, protože je k dispozici 385mm. Tento prostor je možné v případě nutnosti ještě zvětšit, ale podmínkou je demontáž koše pro disky, která není složitá, ale příliš se s ní asi nepočítá. Velice musím pochválit především kvalitu zpracování motherboard tray, který je pevný a nehrozí jakékoliv kroucení. Osazen je donačními sloupky s lemováním, což znamená, že když nasadíte základní desku, tak drží na místě, aniž by už byly zašroubovány šroubky. Instalace komponent je tak o poznání snazší.
CoolerMaster patří k výrobcům, kteří si dost potrpí na cable-management, takže k dispozici je neuvěřitelné množství gumových průchodek. Kabely tak lze táhnout takřka kudykoliv. Je neuvěřitelné, jak se výrobci povedlo vytvořit pevný a funkční základ pro všechny komponenty. Kdo by čekal např. bezšroubkové systém na přídavné karty, bude ale pravděpodobně zklamán. Karty je nutné šroubovat – ale jsou k dispozici šroubky s ručně utahovatelnou hlavou. Když ale motherboard tray srovnám např. s LianLi, samozřejmě tento vypadá hůře. Je to asi způsobeno jiným nasměrováním. LianLi staví luxusně vypadající skříně, Cosmos je o funkčnosti a kvalitě zpracování. Co se vzhledu týká, tak interiér postrádá nápaditost.
Dostatečný prostor byl vyhrazen i pro vedení kabeláže za základní deskou. Nejenom, že je zde perfektní přístup díky otevíratelné bočnici, ale díky šířce case se nezapomnělo ponechat zde nějakých 30mm místa pro kabely, takže schovávat se dá ledacos. V plechu jsou navíc vylisovaná očka pro uchycení kabelů za pomoci dodávaných plastových sponek – opět nic extra vzhledově pěkného, ale naprosto funkčního.
Přední část je vyhrazena především koši pro 5,25“ zařízení v horní části. Ten působí tak nějak dominantně, protože není zbytečně profilovaný, jde o minimálně neuhýbaný plech, který má především zakrýt nevzhledné mechaniky a to splňuje. Zde už výrobce sáhl po bezšroubkovém systému, který je ale opravdu dobře vymyšlený. Vy podstatě se stiskne logo výrobce na plastové pojistce, jak vidíte na fotografii, a mechanika se zajistí dvojicí trnů. Pro odjištění je třeba opětovně tlačítko stisknout. Samozřejmě pevné přišroubování je stále lepším řešením, ale tato koncepce mě zaujala, funguje dobře a i příjemně vypadá.
Pod 5,25“ zařízeními je dvojice hotSWAP pozic, kterých by si člověk v podstatě ani nevšiml. Jsou zde velmi nenápadně schované a pro funkčnost stačí připojit SATA kabel a napájení. Rozhodně nenarušují vzhled interiéru.
Zbylá část pod tímto košem je královstvím pevných disků, i když ještě ne tak úplně. Zde je totiž první z trojce košů, který pojme pět 2,5“ nebo 3,5“ disků. Ty se upevňují samostatně do plastových rámečků, které velmi jednoduše zacvaknout do ocelového rámu koše. Zde jsem byl trochu zklamán z řešení, protože poměrně dost kroutící se šuplíky na mě neudělaly nejlepší dojem – ano, samozřejmě fungují bez problémů, ale čekal jsem trochu lepší zpracování.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
