O kutilech a makerech aneb není bastlení jako bastlení | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když se objevily články lákající na Maker Faire Prague 2018, občas se v nich autor zmínil, že u nás už je „hnutí makerů“ tradiční. A hned byl oheň na střeše: Češtinu si jednak prznit nedáme, a potom – maker není kutil! Jenže jaký je vlastně rozdíl mezi tím importovaným „makerstvím“ a naším tradičním „kutilstvím“?
Jiným pozoruhodným projektem byla Elektronická myš, která se prodávala ve formě stavebnice. Přišlo vám balení obsahující trochu plastových dílů, pingpongový míček (!!!), plošňák a několik součástek, přičemž se počítalo s tím, že si to vyřežete, slepíte, sletujete, oživíte a naprogramujete si k tomu ovladač, protože jste k tomu dostali software pouze pro PMD-85 a ZX Spectrum. Pokud jste měli něco jiného, čekalo vás i programování. Mimochodem, pokud se podíváte na detaily stavebnice, uvidíte spínací špendlíky neboli sichrhajcky: Ty se používaly jako náhrada tlačítkových spínačů!
To, že běžně nebyly složité komponenty jako procesory – to se dalo odhadnout. Ve skutečnosti ale chyběly i ty normálnější, jako například spínače pro klávesnice, takže se v Amatérském rádiu objevila stavba počítačové klávesnice ze zvonkových tlačítek. Byla to naprosto šílená věc – ale logická: Zvonková tlačítka byla jeden z mála spínačů, které se daly v Elektře koupit, na rozdíl od membrán, které byly fakticky nedostupné.
I průmyslově vyráběné počítače měly nevyhovující spínače, u prvních PMD-85 se například objevily neobyčejně tvrdá tlačítka do telefonů, mikropočítač Ondra dostal miniaturní tvrdou membránovou klávesnici určenou pro výukové terminály.
PMI-80 mělo přímo kalkulačkovou klávesnici, která nejvíce připomínala tvrdé klávesnice ruských kapesních kalkulaček. Nutnost improvizovat byla všudypřítomná, hacky a obcházení problémů byly běžné, Ondra využíval jednoduchý obvod pro generování videosignálu (i když za tuto implementaci počítač platil brutální ztrátou výkonu), u paměťových modulů pro PMD-85 se pro změnu používaly jakostí nevyhovující paměťové moduly, které nikdo nechtěl. Roman Kišš je použil tak, že vytvořil skutečný ROM-disk izolovaný přes paralelní sběrnici, protože tyto komponenty nemohly přímo spolupracovat se zbytkem stroje.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
