O tom, jak (ne)zemřelo PC | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jeden ze čtenářů se v diskusi rozhorlil, že „už deset let píši demagogie jako že PC platforma je mrtvá, což se nějak nechce plnit“. Osobní počítače už jsou mrtvé, jenom si toho část lidí zatím ještě nevšimla. Co povídám, někteří lidé nechápou, co vlastně znamená, že je platforma mrtvá.
Takže... co je to vlastně PC? Technická definice nedává příliš velký smysl. Podstatně lepší je funkční definice. Podívejme se na první PC tak, jak opravdu vzniklo: IBM PC (1981). Pak vidíme tyto základní charakteristiky:
1) PC je osobní, je tedy určen pro nějakou osobu, uživatele. Ten počítač ovládá, rozhoduje o jeho konfiguraci, o programech, o tom, jak se využívá. (Tím se odlišujeme od sdílených systémů, kdy počítač má více uživatelů, kteří ho nějakým způsobem sdílejí, například ve vyhrazených časových slotech.)
2) PC je skutečně počítač, tedy provádí sám výpočetní operace. Výkon počítače lze snadno klasifikovat, protože je jasně daný hardwarem v něm obsaženým. (Tím se liší od terminálu, jehož pozorovaný výkon se liší podle systému, ke kterému se připojí.)
3) PC je otevřené a modulární. Tohle už nevyplývá z definice „Personal Computer“, ale otevřená architektura a modularita byla zásadním diferencujícím úspěchem oproti podobným strojům. IBM ho tak navrhla proto, že se od počátku předpokládalo, že se PC sestavuje na míru požadavků uživatele či jeho aplikace – a jak vybavení, výkon, schopnosti i cena se v rámci jedné generace, a dokonce i jedné řady mohou masivně lišit. Toto je tak jasný rys PC, že ho ignorovat nelze.
Autor: Ruben de Rijcke - http://dendmedia.com/vintage/ – Vlastní dílo, CC BY 3.0, Odkaz
Dnes, v roce 2020, už v podstatě neplatí ani jedna z těchto charakteristik. To, čemu říkáme PC, se během času tak zásadně změnilo, že najdeme stroje porušující kteroukoliv z těchto charakteristik, jejich kombinací – a taky úplně všechno. To, co naopak u původního PC nenajdeme, je charakteristika založená na „připojení“, to po celá 80. léta byla vyšší magie i ve formě lokální sítě. Lepší podpora pro síťování přišla až s Windows for Workgroups 3.11 (1992). Do jisté míry bych řekl, že síťování bylo do PC tak nějak došito – pamětníci si jistě vybavují hrůzy s hledáním správného ovladače a také stavy, kdy to „tak nějak spadlo, ale pořád ještě běželo“. Síťování PC bylo nutné, ale rozhodně nebylo organické – a to nemluvím o připojování k internetu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
