Okna na PC dokořán: z DOSu ke grafickým rozhraním | Kapitola 6
Seznam kapitol
Jako náctiletý jsem hltal skvělý seriál uváděný Jiřím Grygarem – Okna vesmíru dokořán. Byl vysílán ještě za komunismu a já tehdy vůbec netušil, že se v této době otevírají i jiná „okna“ a to na osobních počítačích. Neměl jsem nejmenší potuchy, že tato okna můj život ovlivní daleko více, než všechny skvělé ba vynikající knihy Jiřího Grygara.
Microsoft Windows
Jako poslední bonbónek jsme si nechali to, co nakonec přežilo. Microsoft svá okénka sliboval už od roku 1983, ovšem uživatelé se dočkali až v listopadu 1985. Windows 1.0 jsou celkem jednoznačně považovány za primitivní až hloupý produkt, který se neujal.
Jen díky trpělivosti Microsoftu a dalším vývoji tohoto systému se dospělo k druhé, mnohem použitelnější verzi. Vždyť pro první Windows neexistovaly prakticky žádné aplikace, dokonce i první Word od Microsoftu, který byl udělán pro Windows, běžel až pod jejich druhou verzí. To je sice všechno pravda, jenže přesto jsou tehdejší recenze tohoto systému překvapivě tolerantní.
Ano, Windows i tehdy vypadaly hrozně primitivně, ovšem na rozdíl od GEMu, Windows podporovaly PIF soubory pro definování prostředí pro běh příslušeného DOSového programu, takže spouštění takových aplikací zde fungovalo celkem solidně. Windows sice zabíraly v paměti 200kB a jejich minimální doporučená konfigurace opravdu neodpovídala tehdy obvyklému počítači s 256kB RAM a dvěma disketovými jednotkami, jak Microsoft tvrdil. Leč na patřičně vyšperkovaném počítači běžely velmi solidně. Dokázaly swapovat nepotřebné aplikace na disk, využívat rozšířenou paměť nad magickou hranicí 640kB, no a stejně jako na Macintoshi jste s jejich pomocí (tedy s pomocí dodávaného programu Write) mohli vytvářet textové soubory s různými fonty a velikostmi písma. Dnes nám něco takového nepřipadá jako zvlášť objevné, ale tehdy se jednalo o horkou novinku, která se sice následně dost blbě tiskla, ale přesto se všem moc líbila.
Kromě toho, Windows byly víceúlohové s kooperativním multitaskingem. Dalo se přepínat mezi aplikacemi a to i mezi DOSovskými (které ovšem na pozadí byly pozastavené). Ovšem je třeba říci, že na tehdejším hardwaru se Windows používaly jen stěží. Mnohem použitelnější a schopnější byly až Windows 2.0 o pár let později a to i proto, že mezitím si uživatelé nakoupili výkonnější hardware. Paradoxně, tento nehezký a neúspěšný systém Windows 1 byl Microsoftem podporován celých šestnáct let až do konce roku 2001, což je naprostý unikát, jelikož žádná z dalších (a mnohem úspěšnějších) verzí takto dlouho podporovaná nebyla.
Zkrátka a dobře, svět IBM PC před třiceti léty nebyl připraven na příchod okenních systémů. Jakkoliv se tehdy první okénka na tehdejších monitorech objevila, nejednalo se o začátek nové doby. Ta přišla pomalu, možná poněkud plíživě. Tehdejší počítače měly příliš malý výkon, malou paměť a pevný disk byl vzácností. Nárůst výkonu tehdejších PC byl pomalý, jelikož 640kB RAM a procesor 8086 tehdy většině uživatelů stačilo ke štěstí. I díky tomu trval nástup okenních systémů mnohem déle, než se očekávalo. Ovšem od začátku devadesátých let už bylo jasné, že právě toto je budoucnost.
