Operace Haswell – má smysl vyměnit pastu uvnitř? | Kapitola 8
Seznam kapitol
Éra 22nm procesorů Intelu přinesla jeden velký neduh – přehřívání čipů a špatný přenos tepla do chladičů. Už od Ivy Bridge slýcháme, že výměna pasty mezi jádrem a rozvaděčem tepla může pomoci vylepšit vlastnosti procesorů. My jsem pro vás jeden Haswell (4770K) rozebrali a vyzkoušeli hned několik past. Výsledek je celkem zajímavý!
Nalevo procesor s původní pastou, napravo po výměně za pastu Noctua
Ok, takže máme o 12 stupňů nižší teploty při maximálním napětí, to znamená, že bychom se mohli o kousek pohnout výše i s taktováním, což se také stalo. Abych u původní pasty nepřesáhl teplotu 80 stupňů, musel jsem se spokojit s taktem 4,4 GHz a napětím 1,25V. To bylo maximum našeho čipu pro dlouhodobé používání, za tyto hodnoty bych nešel a nedoporučuji jít. S pastou Noctua se ale čip s napětím 1,25 V zahřál „jen“ na 68 stupňů a objevila se tedy rezerva v podobě +/- 10 stupňů navíc k hranici 80ti stupňů. Tu jsem se rozhodl využít.
Napětí 1,3 V bylo už pro čip s původní pastou nepoužitelné, teplota byla moc vysoká. S pastou Noctua se ale drží pěkně na 72 stupních, je tak možné čip na tomto napětí provozovat. Takt tedy poskočil na 4,5 GHz. Od tohoto napětí ale už není taktování snadné jako doposud, k dalšímu taktu 4,6 GHz už jsem musel napětí zvýšit víc než dosud – až na 1,38 V. Toto napětí ale stále celkem slušně udržím pod 80ti stupni, konkrétně jsem naměřil 77 stupňů. Náš čip tedy skončil s novou pastou o 200 MHz výše. Dále už nás nepustil s teplotou pod 80 stupňů. Pro mnohé aplikace, které nezatěžují čip takto masivně a dlouho, ale budete moci jít i výše. Já jsem zkusil jít ještě o pár MHz dále.
4700 MHz a výsledek
4800 MHz a výsledek
Teplota při testu Cinebench na taktu 4,8 GHz a napětí 1,44 V vystoupala na 83 stupňů