Otestovali jsme pět antivirů zdarma. Vyhrál u nás Avast | Kapitola 6
Seznam kapitol
V dnešním článku si posvítíme na pět antivirových programů a jak už napovídá titulek článku, jediným kritériem byla nulová pořizovací cena. Doby, kdy cokoli, co bylo zadarmo, bylo úplně nanic, jsou dávno za námi. Jak se liší verze zdarma od těch placených? Čím nás uhranul vítězný Avast? A má vůbec smysl nějaký antivir instalovat?
Posledním zástupcem bezplatných antivirů v dnešním článku je Panda. V našich končinách se jedná o minimálně rozšířený software, stojí však za zmínku zejména kvůli své neobvyklé koncepci.
Antiviry standardní koncepce fungují jednoduše – na stanici je nainstalovaný klient („tlustý klient“), který běží de facto nezávisle na jakémkoli centrálním serveru; pouze si z něj pravidelně stahuje aktualizace, některé antiviry pak nabízí i možnost uploadu podezřelých souborů na server výrobce, případně nějakou formu komunitní spolupráce (např. Avast, MS). Antivirový program pak sám plní všechny úkoly, které byste od antiviru čekali – sken, rezidentní štít, karanténa atd.
Jak už naznačuje název, využívá Panda Cloud Antivirus cloudu – v tomto případě má sloužit především k úspoře výpočetního výkonu i místa (jako by to na dnešních sestavách s extrémně výkonnými procesory a gigabajty paměti hrálo nějakou roli). Skenovací engine a virová databáze se v tomto případě totiž nenachází ve vašem počítači, ale v cloudu; samotná aplikace pak funguje v podstatě jen jako tenký klient, který maximum činností přenáší mimo stanici.
Virová databáze v cloudu znamená jeden zásadní fakt – totiž že je jen jedna a vždy aktuální. U Pandy tomu říkají Collective Inteligence. Jak to funguje v praxi? Těm bystřejším už dávno došlo, že koncept cloudového antiviru, respektive jakéhokoli cloudového programu, automaticky znamená vyšší náročnost na internetové připojení. Pesimisté už jsou nervózní, protože si představují nahrávání celého terabajtového disku někam na internet přes ADSL, paranoiky zarazí představa osobních dokumentů a fotek z dovolené (a nawarezených filmů a cracků) mimo bezpečí pevného disku.
Je jasné, že reálně jsou takovéto scénáře nepoužitelné. Panda Cloud Antivirus jednak do cloudu posílá jen metadata spustitelných souborů (z každého se vytvoří šifrovaný hash), nikoliv soubory jako takové, jednak v případě většiny typů souborů (dokumenty, fotky a cokoli dalšího mimo EXE či COM) spoléhá na lokální cache. Ta je využita také v momentě, kdy systém není z nějakého důvodu zrovna připojen k internetu, takže výpadek připojení neznamená automaticky výpadek zabezpečení.
Nakonec tedy Cloud Antivirus není až tolik cloud, jak by mohl být :)
Něco málo tradičních parametrů: podpora x64 systémů je samozřejmostí. Instalátor nabízí asi tucet jazyků, čeština však chybí. Jako první krok instalace se automaticky stáhne aktuální verze, což je rozhodně příjemné. Kromě nabídky Yahoo security toolbaru už nic zajímavého nezažijete, samotné grafické rozhraní je pak extrémně jednoduché, ovládací prvky a nabídky přetékající možnostmi, jako má konkurence, byste tu hledali marně. GUI bohužel nijak přitažlivé není, působí nevábně i ve srovnání s Avirou.
Zatímco konkurence, zejména v podobě AVG a Avastu, nabízí přehršel modulů a štítů na všechno možné, Panda jde opačným směrem a vše je „nějak“ skenováno navenek jednolitě. Není zde pochopitelně ani nabídka pro ruční aktualizaci databáze, pouze možnost upgrade na komerční verzi – tu je možné provést jednoduše aktivačním kódem, který je automaticky nabídnut během instalace Free verze. Placená verze pak nabízí navíc technickou podporu a behaviorální analýzu spuštěných procesů, což má např. Avast už v základu.
Cloud koncept částečně funguje ve snižování náročnosti, Panda skutečně není nijak extrémně náročný antivir a jeho použití na netboocích může dávat smysl. Otázkou je, co za to. Panda mi přijde dost jako technologické demo; vývojáři ukázali, že takhle to taky jde. Díra do světa to však ve srovnání s konkurencí není.
Panda Cloud Antivirus je ke stažení na webu výrobce.