pc-stoural-vanocni-special-jak-stouralovi-ukradli-vanoce
Zábava Článek PC šťoural - Vánoční speciál: Jak šťouralovi ukradli Vánoce

PC šťoural - Vánoční speciál: Jak šťouralovi ukradli Vánoce

Vopička Ondřej

Vopička Ondřej

24. 12. 2004 00:00 40

Vánoční období bývá ve znamení nakupování dárků, hektické situace v kuchyni, zabíjení nebohého kapra, popř. jeho vypouštění do Vltavy (což je v podstatě jedno a to samé), zpívání koled (k nelibosti své a často i okolí) a jiných "tradic", které se ve větší či menší míře dodržují a se železnou pravidelností každoročně opakují. Ani PC Šťoural a pochybné osoby, pohybující se v jeho společnosti, nejsou ušetření těchto "radovánek", ovšem často je řeší velmi osobitě a svérázně, s velkou dávkou invence a kreativity. Pojďte tedy nahlédnout pod "vánoční pokličku"...

Reklama

Speciál I - Ordinary X-mas Story...

1)

Z obývacího pokoje se ozval podivný šramot. Asi sedmiletý světlovlasý hošík hbitě skočil z postele a pelášil ke dveřím. Zákeřný otec mu však zastoupil cestu mezi rámy dveří a s ustaraným výrazem syna upozornil "Ještě musíš vydržet. Ježíšek přece musí nejdřív složit všechny dárečky" a levou rukou odstrčil zklamaného chlapce od dveří. Starší sestra, která se u štědrovečerního stolu cpala bramborovým salátem, který jí v malých hroudách padal na čistý bílý ubrus, utrousila uštěpačnou poznámku "Jo jo, musíš počkat, Ježíšek asi neví kam dárky dal". Otec sykl na sestru a podíval se znovu nenápadně škvírou dveří do obývacího pokoje. "Už je tam Ježíšek?". "Není! Ticho a jezte ještě, až přijde, tak vám to včas řeknu". Sestra se nenápadně naklonila nad chlapce, který se bezděčně "šťoural" v bramborovém salátu na talíři a řekla nesmrtelnou větu, která později hošíka pronásledovala celý život: "Ježíšek nestojí za nic, víš?".

2)

"Tak co bude? Chci se koukat pak na televizi!" prohodil přidrzlý, zhruba 16-ti letý teenager a prohrábl nakrátko ostříhanou blonďatou kštici. "Počkej, na co chceš koukat?" optala se sestra a nandala si na talíř porci bramborového salátu. "Na co budu chtít, bečko" odpověděl kluk a drze si před ní cvrnkl do stříbrné náušnice v levém uchu. Starší sestra jen nešťastně vzdechla a poposedla na židli s nepříjemným výrazem v očích. Bratr jí pozoroval a marně hledal hlášku, kterou by jí znovu zesměšnil. "Tak pojďte a nedělejte hovadiny alespoň o Vánocích", řekla matka, která vstoupila do kuchyně. "Jaký hovadiny? Já dělám hovadiny? Ona dělá hovadiny!" a ukázal na sestru, která se soukala zpoza stolu se svým velkým břichem v pokročilém stádiu těhotenství. Během této operace shodila omylem příbor ze stolu, který s cinkotem dopadl na podlahu. "Jééé. Slyším zvonečky! Ježíšek! Už je tady!" ironicky se uchechtával bratr. Sestra se i se svou nenarozenou ratolestí vytrousila ze zajetí stolu i židle a těžce oddechovala. Bratr k nim nenápadně přistoupil, špitl jí nesmrtelnou větu, která pozdější svobodnou matku pronásledovala ještě dlouhou dobu po porodu: "Život nestojí za nic, víš?"

3)

Mladý pár seděl na gauči v obývacím pokoji. Muž i žena byli na opačných stranách a atmosféra byla tak hustá, že by se dala krájet. Muž pohlédl na svoji polovičku s nadějí, že zachytí její pohled a pokusí se zředit onu hustotu, která visela ve vzduchu už dlouho před Štědrým dnem. "Tak si pojď dát alespoň ty dárky" začal kompromisně. Mladá žena zhruba kolem 24 let dělala, že ho neslyší a tvrdošíjně sledovala pohádku v TV, kde zrovna pyšná princezna požadovala po "maskovaném" zahradníkovi (resp. králi Miroslavovi) zavázání střevíce. "Myslíš, že si nějakej zasloužíš?" zeptala se a přitom neodtrhla zrak od obrazovky. "Šmarjá, ty jsi už jak ta v té televizi" odpověděl rezignovaně muž, rozhodil ruce a pomalu šel do kuchyně. "To by se ti líbilo, viď? Blondýna, stříbrná hvězda na čele...", muž jí ve dveřích do kuchyně skočil do řeči "Hezky mi to říkáš... říkal, jsem, že na tohle téma se bavit dál je už bezpředmětný... Ještě něco? Nebo si můžu jít rozbalit dárek co jsem si sám sobě koupil?". "Běž si třeba za tou blondýnou" odpověděla tmavovlasá dívka a ovladačem přepnula kanál na televizoru. "No to bude asi nejlepší. Musela by ale existovat" zamumlal si mladý muž a z reflexu si cvrnkl na náušnicí v uchu. Posadil se v pracovně za PC a otevřel emailového klienta. Přišla jen jedna nová zpráva. Adresát byl "SantaClaus, North Pole". Zpráva byla stručná a úderná. "Ježíšek, život a láska nestojí za nic, víš?"

Speciál II - Made in CrazyWorld

Kapitola I - Sova

Od jistých Vánoc, které Sova hodlal poprvé prožít se svoji družkou, není spojení Sova - Vánoce synonymem pro poklidné prožití svátku v klidu a míru. Ne snad, že by se Sova nesnažil. Ve svém zánovním domku na klíč se na první Vánoce s hospodyní připravoval vskutku pečlivě a už kolem 10. prosince obvolával jemu nejbližší s cílem získat typ na koupi vhodného dárku. A i když Sova vždy přišel do hypermarketu s dobrým úmyslem koupit něco praktického do kuchyně nebo obýváku, nakonec stejně odešel se zbožím, ke kterému se slovo "praktické" hodí pramálo. Jednou to byla vkusná konfekce jakýchsi ozdobných kamenů na skalku (wtf? :-)), podruhé přinesl jakési sazenice tropických rostlin, potřetí již koupil sklokeramickou varnou desku, ale neměl k ní troubu (trouba jeden :-)), po čtvrté zase koupil troubu a sklokeramická deska s ní nebyla kompatibilní. Když mu pak zkušený prodavač prodal jakousi redukci, nakonec se stejně zjistilo, že trouba se do stávající kuchyňské linky nevejde a musela být prodána.

Sova nebyl nešikovný, spíše jen roztržitý a nechal se zlákat každou pitomostí, kterou viděl (protože také v té době na to bohužel i měl). Jeho časté nákupy ve velkém hypermarketu, kde měl po ruce seznam potravin, které má ve velkém nakoupit, končily zejména nákupem zábavné elektroniky, nebo nových kousků hardware a software do PC. A tak se Sovova sbírka konzolí, digi-her, gameboyů, analogových gamepadů, volantů a spousty budgetových her rozrostla do majestátné velikosti.

PC šťoural - Vánoční speciál: Jak šťouralovi ukradli Vánoce
i Zdroj: PCTuning.cz

Proto se Sova velmi snažil, aby právě tyto Vánoce byly ty pravé a nezapomenutelné a aby mu jeho hospodyně odpustila občasné excesy. Jenže ať Sova přemýšlel sebevíc, ne a ne ho nic napadnout. Přesně 23.12. ho poslala hospodyně s tím, ať koupí kapra, že když ho potom zabije, že je ochotná, ač sama filátka nepapá, mu kapříka na štědrovečerní tabuli udělat. Sova zvyklý likvidovat stáda alienů, hnusáků a hmyzáků v rozličných 3D FPS počítačových hrách neměl kupodivu se zabíjením kapra žádné zkušenosti, protože na Vánoce prý zabíjel vždy děda-válečný veterán, který necítil žádnou bolest. Proto se nejdříve zdráhal a dohadoval, zda má koupit kapra živého či již o život připraveného. Dostal tedy síťovku, hubičku od přítelkyně a odjel se svým služebním vozem na Vánoční trh pro rybičku.

Procházení desítek stánků však rovněž efekt nemělo a Sova stále marně pátral co koupit za dárek své družce. Ke krácení dlouhého chladného odpoledne proto popíjel svařené víno, které bylo k dostání v každém druhém stánku. A jak už to tak bývá, když to člověk nejméně čeká, potká jakéhosi bývalého kamaráda z dětství. A Sova jich potkal hned celou partu. Se svařákem v ruce a síťovkou vzpomínali na staré časy.

Co a jak se dál dělo už nikdo přesně neví. Ani Sova, ani jeho kamarádi. Důležité je, že jeho hospodyni přišla nejdříve SMS, ať nečeká s večeří, že přijde večer. Druhý den ráno ji přišla SMS, že přijde odpoledne a když se už ani při rozprostřené štědrovečerní večeři Sova neozýval a kolem 19h byla na mobilu jen schránka, vědělo se, že je zle.

Sova se pak ozval už jen jednou, a to přesně 26.12. z telefonní budky na účet volané stanice. V nesouvislém rozhovoru jen sdělil, že je všude sněhu a že nic nevidí. Sova se nakonec vrátil až 2. ledna, zarostlý a špinavý s prázdnou síťovkou v ruce. Hospodyně samozřejmě v té době už dávno pobývala u své matky. Když jsme se později Sovy ptali, kde že to skoro 10 dní byl, odpověděl že asi někde na Slovensku, protože tam mluvili nějak jinak.

PC šťoural - Vánoční speciál: Jak šťouralovi ukradli Vánoce
i Zdroj: PCTuning.cz

To byly památné Sovovy Vánoce. Odejít 23.12. pro kapra a vrátit se až 2.1. je opravdu hodně drsné a Sova má za to u nás respekt navždy :-).

Kapitola II - Klein

Oproti Sovovi, který je od své plnoletosti spíše samorost a nebyl nikdy rodiči nucen k dodržování některých tradic, když sám nechtěl, má Klein každý rok na talíři tradiční Vánoce. A když tradiční, tak ultra-tradiční. Takové ty s posíláním ořechů po vodě, litím olova do vody, zapalováním františka a se zpíváním koled. A i když už Klein dávno na Ježíška nevěří (což mu zase nevěří příliš Sova :-)), je nucen zejména kvůli své početné rodině, která neustálé produkuje nové a nové malé ratolesti, kterým je třeba neustále nalhávat, že Ježíšek roznáší dárky v reálném čase, v každém okamžiku, hodným dětem po celém světě. Když byl kdysi Klein na gymnáziu v matematicko-fyzikálním kroužku a účastnil se nějaké olympiády, dokazoval jakousi teorii principu neurčitosti, právě na činnosti reálné práce jednoho ježíška na více místech. Jestli "rovnici ježíška" dokázal, nám nikdy neprozradil, ovšem já mohu prozradit, že matematik z něho nikdy nebyl a už nebude.

PC šťoural - Vánoční speciál: Jak šťouralovi ukradli Vánoce
i Zdroj: PCTuning.cz

Klein s oblibou vypráví příběh o "brutálním" požáru vzniklém v bytě na Štědrý den. Vtipné na tom je, že požár nezaložily svíčky na stromečku, ani špatná elektroinstalace blikajících žároviček, ale obézní strýc Rudolf, kterého rodina intimně přezdívala "Dehtový král".

Celá havárie se stala při banálním rozbalování dárku mírně postiženého bratrance Václava (postiženého ne ve smyslu mentální retardace, ale přílišné sexuální nevybalancovanosti hraničící s jemnou nadržeností). Václav zrovna totiž zkoušel vůni deo-spreye, kterým byl obdarován, když v tu se náhle sehl strýc Rudolf, snad aby zachytil jiný zápach, než každodenní vůni nikotinu. Následný plamen ožehl Václava natolik, že později již neměl se svojí sexuální nevybalancovaností žádné problémy a navíc chytly i záclony v těsné blízkosti.

Jak to tak bývá, čím více osob je nějaké havárii přítomno, tím větší chaos a zmatek nastává. Požár by možná uhasil jeden, dva kbelíky vody, ale mohutná rodina začala po bytě pobíhat, ten dělal to a ten zas tohle, ale požár nelikvidovali. Požár zlikvidovala přivolaná požární hlídka spolu s hrdinným otcem Kleinem, který se nebál do toho skleněného pekla v obýváku vlítnout a postupně vynášet dárky do předsíně, kde ho matka Kleinová kropila a chladila vodou z PET lahve. Kleinovi měli sice vyhořelý obývák, ale nikomu se celkem nic nestalo a Vánoce se staly legendou o které si celá rodina ráda vypráví (až na bratrance Václava).

A to je i smyslem Vánoc. Sejít se s rodinou, vyprávět si a užít si tyto svátky v poklidu. Vy, kdož čtěte tyto řádky, tak učiňte co nejdříve, obvolejte rodinu a potěšte se s nimi v této sváteční chvíli. Z Kleina ani Sovy si příklad raději neberte.

Hodně štěstí a zdraví a někdy příště nashle...

PC Šťoural :-)

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama