Podivná móda prťavých klávesnic: Proč nám berou ergonomii?
i Zdroj: PCTuning.cz
Herní příslušenství Článek Podivná móda prťavých klávesnic: Proč nám berou ergonomii?

Podivná móda prťavých klávesnic: Proč nám berou ergonomii?

Michal Rybka

Michal Rybka

12. 3. 2023 15:40 37

Seznam kapitol

1. Mechanická móda 2. Půlklávesnice 3. Barvičky!!! 4. Ergonomie jako na... Commodore 64 5. Vážně to chceme? 6. Přihlásit se a hrát

V posledních letech se masivně rozmohly mechanické herní klávesnice – a také jejich menší, zkrácené sestřičky. Je to opravdu podivná zvířena!

Reklama

Pokud bychom hledali ten opravdu zásadní rozdíl mezi konzolovým hraním a PC master race, pak je to fakt, že na konzoli hrajete prakticky výhradně s ovladačem, zatímco PC používá kombinaci klávesnice a myši. Z toho plynou všechny možné designové různice a problémy, protože jde o diametrálně odlišné systémy – a přestože můžete teoreticky používat klávesnici na konzoli a hrát na PC s ovladačem, tak tohle prakticky nikdo nedělá.

Ze dvojice klávesnice/myš byla právě myš dlouhou dobu považována za podstatnější periferii. Pro hraní stačí jakákoliv klávesnice, ne? Hlavně že není bezdrátová, protože ty dlouhou dobu trpěly problémem, že rychle usínaly, a to generovalo lagy. Potom se ukázalo, že hráči mají rádi mechanické klávesnice, které se staly určitým etalonem odolnosti a jistoty. Místo zhruba 10 milionů úderů slibují až 50 milionů úderů – a to je jenom začátek.

Mechanické klávesnice připadají hráčům lepší díky jedné vlastnosti, kvůli které je považuji za podstatně horší pro psaní. Mají bod sepnutí vysoko, na počátku jejich pohybové dráhy, což znamená, že se spínají dřív a to vytváří dojem, že jsou obecně rychlejší. Nevýhoda sepnutí nahoře je, že když si pohyb rozmyslíte anebo klávesu jen namáčknete, u klasické klávesnice nedochází k sepnutí, což znamená, že máte méně překlepů. Klasické mechanické spínače mohou být takové anebo makové, všechny ale spínají v horní části dráhy, takže na nich pravděpodobně budete dělat stejný počet překlepů nezávisle na jejich „barvě“. Osobně proto pro psaní výrazně preferuji starší konvenční klávesnice.

Velké mechanické klávesnice jsou do značné míry otázkou individuálních preferencí – nevylučuji, že je někdo má prostě rád. Věc značně odlišná jsou zkrácené klávesnice, u kterých se podle všeho experimentuje s tím, jak moc se dají zmenšit. To docela dává smysl, protože čím míň místa zabírá klávesnice, tím víc místa zůstává pro myš. 

Tradiční klasické klávesnice IBM jsou obrovské – a ergonomicky vzato, pokud je umístíte alfanumerickou částí přímo před sebe, máte numerický blok v místech, kde pravák svírá myš. U prvních PC se myš často nepoužívala, takže to nevadilo – ale IBM Model M má skoro půl metru, takže pokud máte klasický počítačový stůl, který má desku širokou 60–80 cm, moc místa na myš vám fakt nezbude.

Řešení problému, jak na malém stole získat co nejvíc místa pro myš, je trojí. První je zvýšit senzitivitu myši a tím pro větší manévry používat menší pohyb myší, což prý dělají herní profesionálové, ale není to ideální pro lidi, kterým se tak trochu třese ruka. Druhé řešení je zmenšení klávesnice, sáhnete tedy po takové, která nemá numerický blok (osmdesátiprocentní), nemá numerický blok a kurzorové bloky (pětasedmdesátiprocentní) anebo je to ještě víc zmenšené štěně.

Třetí řešení jsou specializované herní klávesnice, které jsou doslova poloviční. Zpočátku existovaly specializované komandéry a kontroléry, z nichž asi nejbizarnější byl Microsoft Sidewinder Strategic Commander (2001). Nepochybně originální zařízení mělo velký klobouk, který dovoloval posun a otáčení mapou a sadu shiftovaných tlačítek. Tento zvláštní pokus o ovladač byl poněkud přeinženýrovaný a také drahý. Podobně jako jiné „levoruce navržené ovladače“ vyžadoval ke své funkci konfigurační software.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama