Quo vadis, PC: počítače budoucnosti – malé, nebo velké?
PCTuning Článek

Quo vadis, PC: počítače budoucnosti – malé, nebo velké?

Michal Rybka

Michal Rybka

12. 8. 2016 03:00 56

Seznam kapitol

1. Budoucnost je ultrabook?! 2. Modulární PC 3. Žhavé krabičky 4. Velké PC v malé skříni?
5. Dva v jednom, a ani jedno pořádně 6. Malé a ještě menší 7. Jak bude vypadat PC?

Dnes se podíváme na budoucnost PC. A ne, nebudeme se ptát, zda PC přežije anebo ne, ale na podobu, v jaké přežije. I když se dnes zdá, že velikost směřuje stále k menším počítačům, ve skutečnosti jsme se v historii už několikrát vrátili od menších forem ke větším. A osobně si myslím, že by tenhle krok nemusel být špatný!

Reklama
Reklama

Intel v tom má jasno: Budoucnost je kompaktní bezdrátový ultrabook. Což o to, ultrabook má svoje výhody, které oceníte v případě, že ho s sebou celý den taháte. Jenomže potom ho postavíte na stůl, chcete k němu připojit svoje tři monitory a horu zařízení – a třeba si chcete i zahrát. Najednou vám dojde, že integrovaná grafika nestačí a přišla chvíle připojit nějakou externí kastli, do které dáte alespoň tu grafiku. Vítejte u přelomového konceptu Razer Core!

Jenomže víte co? Představa, že si svůj výkonný počítač rozšíříte o externí grafiku, není nijak nová. Obvykle to zařvalo na nedostačné propustnosti mezi notebookem a externím boxem, což by u Thunderboltu 3 neměl být problém.

Není to ale poprvé, co se podobná myšlenka objevila, například po roce 2000 jste si mohli pro notebooky IBM mimo „malého doku“ koupit i „velký dok“, kam se vám vešla PCI grafická karta omezené délky. V 90. letech jsme pak měli celé masivní doky, které podporovaly několik ISA karet a celý les harddisků. V podstatě už tehdy panovala jistá schizofrenie v tom, že bychom rádi ultrakompaktní laptop, ale doma bychom z něj chtěli mít plnohodnotný a rozšiřitelný desktop. Tehdy se to řešilo prostě tak, že se vyvedla sběrnice, přes ní se bezpečně (= ve vypnutém stavu) zadokoval notebook a po zapnutí viděl mraky nových zařízení. Nebylo to špatné, ale bylo to drahé a vzhledem k omezenému výkonu notebookových procesorů taky ne zrovna ideální.

V podstatě už od 70. let designéři koketují s tím, jak spojit příjemné s užitečným a dodat zařízení, které splňuje tyto dva protichůdné koncepty – malé rozměry, ale zároveň modularitu, upgradovatelnost a vysoký výkon. Velmi markantní to bylo u japonských kapesních počítačů, které samostatně představovaly umělecké dílo miniaturizace, po přidokování k nezřídka obří dokovací stanici pak dostaly tiskárnu, kazeťáček a další vychytávky. Podobné rysy najdeme i u programovatelných kalkulaček Hewlett Packard anebo Texas Instruments, ale japonské doky pro japonské kapesní počítače byly prostě bravurní.

Podobné rysy najdeme i u některých osmibitů, které dovolují snadné rozšíření – některé přímo v těle stroje (Amiga, Sharp MZ800...), jiné pomocí skříně pro rozšiřující karty - a některé ultra divné, jako byl počítač Texas Instruments 99/4a. Ten dovoloval zřetězení, kde šlo zapojit jeden rozšiřující modul do druhého, čímž se počítač změní v hotový vláček modulů, který zabere celý stůl.

U osmibitů bylo přitom relativně jednoduché vytvořit externí box, v podstatě se vyvedla systémová sběrnice a bylo to. Už tehdy se objevovaly pokusy o dedikované rozhraní, tam se ale naráželo na rychlostní problémy, které externí boxy trápí v podstatě dodnes.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning