Quo vadis VR: Opadá třetí vlna virtuální reality? | Kapitola 6

Apple se zaměřuje na AR

Apple udává směr v tom smyslu, že se málokdy pouští do dobrodružství. Když už s něčím přijdou, dělají to ve velkém a miliony kusů toho prodají. Nejsou ale šílení a nestřílí nalevo a napravo – a pokud se jim něco nezdá, tak prostě čekají. Je prakticky jisté, že mají prototyp zařízení, ale klidně ho zapíchnou, pokud se jim to nezdá. To je jejich stará strategie, tak skončil například modulární Mac, počítač z poloviny 80. let, který jste si mohli sestavit z modulů podle svého gusta.

Jenomže pokud se analytici Apple dopracují k závěru, že se technologie nebude prodávat, tak ji zaříznou. Za Sculleyho prošly větší experimenty, jako Pippin, ale jobsovský Apple byl vždy dost nemilosrdný. A Apple byl v otázkách VR vždy podezřele potichu – všichni čekali, kdy Apple představí svoje VR řešení, ale nic se nestalo. A já osobně si myslím, že se už taky nic nestane, že VR prostě kompletně odepsali.

AR se naopak objevil jako součást iOS a je tam, jako by se nechumelilo. Apple jeho uvedení nijak masivně nepropagoval, hloupé Apple Pencil věnoval víc pozornosti, ale augmentovaná realita i aplikace pro ni jsou u Apple prostě realitou. Proč to Apple dělá takhle netuším, možná mlčí proto, že kdyby se z VR náhodou stala velká věc, mohou ho stále pompézně uvést. Apple prostě rád mlčí, protože mu to otevírá širší možnosti, jak se něčím pochlubit.

AR je o aplikacích, jenom o aplikacích

Pokud sledujete augmentovanou realitu, rychle si všimnete, že se o hrách pro AR často mluví, ale nejsou nikde k vidění. Tedy jsou, ale obvykle ve formě dem – a Pokémon Go je jenom výjimka potvrzující pravidlo. Pokud máte AR na mobilu, je obvykle jenom pasivní – díváte se skrz mobil na svět, a to je tak všechno. Jednou rukou mobil držíte, druhou do toho tak nějak šátráte – žádný extra prostor pro extra ovládání.

Augmentace je, v širokém smyslu slova, jakákoliv forma rozšíření o reálné prvky – v minulosti jsme měli hry, které používaly jako vstupy čárové kódy, ze kterých se odvozovala DNA pro generované dinosaury – anebo v audio aplikaci Inception se braly ruchy okolí pro ovlivňování lucidních snů, odečítal se čas, GPS poloha a rychlost pohybu. Bylo to zajímavé, ale velmi nepraktické. Ono, po pravdě – i u těch Pokémonů vlastně o kameru moc nejde, spíš o GPS.

Základní síla augmentace je v kombinování reálného a virtuálního obrazu – a ta dominuje u praktických aplikací jako IKEA. V katalogu si vyberete nábytek a virtuálně ho zasadíte do svého bytu či kanceláře, takže máte představu, jak tama bude vypadat. Pak můžete kolem virtuálně usazeného křesla či stolu chodit a prohlížet si ho ze všech stran. Viděl jsem to samé i pro postavy z Avengers – ale proč? To je kousek, kterým se pobavíte jednou vy, pak vaši kamarádi – a tím to hasne.

Skutečná síla je u praktických aplikací, jako překlad textů v reálném čase, AR aplikace pro astronomii, které vám pomáhají hledat nebeská tělesa a souhvězdí – a nepřeberné množství aplikací pro design či CAD/CAM. VR je dobrá v podstatě pro teleprezenci, kde je důležité „přesunout se tam“, pro většinu praktických aplikací ale chcete mít stále představu o okolí. A tady je důvod, proč AR bude dominovat: Je to užitečná technologie, kterou máte zdarmo prakticky v každém modernějším mobilu.

O prosazení AR her ale pochybuji – viděl jsem hodně konceptů, ale prakticky nic, co by vyžadovalo AR. Je hezké mít stavbu z Minecraftu na stole – a taky je to naprosto zbytečné. Pro hry je VR užitečnější.