Rákosku na ně! Proč od sebe umělci opisují?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Rákosku na ně! Proč od sebe umělci opisují?

Rákosku na ně! Proč od sebe umělci opisují? | Kapitola 6

Michal Rybka

Michal Rybka

26. 7. 2019 03:00 33

Seznam kapitol

1. Podmaz vymazat 2. Citace? Zapomeňte 3. Když Katy Perry krade křesťanský rap 4. I bible je plná „inspirace“ – a je to normální
5. Inspirace, přebírání, obměny 6. Sto let zapovězená myš 7. Kdo jede, ten maže

Umělci od sebe opisují, inspirují se, přepracovávají se a remixují se. To se ale některým „vlastníkům práv“ nelíbí – a tak se rozhodli brutálním způsobem zasahovat i při využití zcela drobných částí jimi vlastněných děl. Stačí pár sekund hudby s úryvkem z jiné skladby a příjmy z kanálu s miliony odběratelů putují místo autora videa k Sony Music.

Reklama

A teď si představte svět, ve kterém si někdo chrání buď děj příběhu, anebo dokonce jenom obecnou dějovou osu „osoba leží v rakvi a někdo ji musí hlídat“ –  a každý, kdo se o to jenom otře, například natočí film z márnice, by byl cílem copyrightové šikany. Nemožné? Ne, je to skutečné. V takovém světě žijeme, naštěstí máme pro umělecká díla expiraci, po níž je dílo volné pro obecné použití.

Tedy – pokud nejste Disney. Pokud jste totiž fabrika na copyright, tak si klidně ohýbáte zákony znova a znova a znova. V případě Disney šlo o udržení kontroly nad jejich nejcennějším „assetem“, totiž Myšákem Mickey. První americký copyrightový zákon z roku 1790 chránil díla po dobu 14 let s možností prodloužit dobu ochrany o dalších 14 let, pokud byl autor naživu. V roce 1831 byla ochrana prodloužena na 28 let s možností prodloužení o 14 let, pokud byl autor naživu. V roce 1909 došlo k dalšímu prodloužení a to na 28 let s možností prodloužit ochranu o dalších 28 let. Poté co Disney uspěl s Mickey Mouse, začal nový tlak na prodloužení copyrightu – Copyright Act of 1976 prodloužil ochranu na celý život autora plus dalších 50 let. Jenomže s tím, jak se opět blížila expirace ochrany, opět bylo prosazeno její prodloužení pomocí Copyright Extension Act z roku 1998 na život autora plus 70 let, v případě korporátního vlastníka copyrightu na 120 let od vytvoření anebo 95 let od publikace. Kvůli lobbigu Disney je tento zákon občas také nazýván „Mickey Mouse Protection Act“. Celkem neuvěřitelný příběh o tom, jak Myšák Mickey opakovaně ohýbal zákon, a dokonce mu prošlo zpochybnění transformativního použití v rámci parodie, najdete i na YouTube.

Přestože je autorské právo obvykle prezentováno jako nástroj na ochranu tvůrců, stává se hlavně nástrojem korporací, které si „chrání to, co je jejich“ a případně to využívají v rámci obchodních válek – o existenci patentových trollů ví asi každý. Z defenzivního nástroje se stává občas nástroj ofenzivní, kdy se občas objeví lidé, kteří žalují velké společnosti o velké peníze, protože mají pocit, že oni anebo jejich předkové stvořili něco podobného. Asi nejznámější kauza je spor o píseň Soft Kitty z roku 2015, který byl ukončen ve prospěch producentů The Big Bang Theory.

Pokaždé, když nějaký tvůrce uspěje se svým dílem, odněkud se vynoří lidé, kteří mají pocit, že byli okradeni – a chtějí hodně. Klasika je spor mezi Nancy Stoufferovou a Rowlingovou o to, že jí Rowlingová ukradla nápad na Harryho Pottera. Stoufferová totiž napsala knihy „The Legend of Rah and the Muggles“ a „Larry Potter and His Best Friend Lilly“ – a začala hledat podobnosti mezi tím, co napsala ona a co napsala Rawlingová. Spor dopadl tak, že soud konstatoval, že žádná podobnost tam není, a naopak bylo konstatováno, že Stoufferová dodala podvodné dokumenty, takže odešla s pokutou 50000 USD.

Následovala skupina The Wyrd Sisters, která se opřela do toho, že se v Harry Potterovi objevila skupina Weird Sisters. Warner Bros nabídli 50000 kanadských dolarů za právo na použití jejich jména ve filmové adaptaci, to se ale skupině nelíbilo, a naopak zažalovala Warner Bros o 40 milionů kanadských dolarů a navíc chtěli zablokovat vydání filmu. Soud opět rozhodl v jejich neprospěch a rozhodl, že kapela má Warner Bros zaplatit náhradu právních výdajů ve výši 140000 kanadských dolarů. Spor byl nakonec uzavřen mimosoudně.

Tím to ale nekončí. Dědic po Adriane Jacobs (z anglických textů nejsem schopen poznat, zda to je autor anebo autorka – dost typické pro podobné žaloby) zažaloval Rowlingovou o 500 milionů liber s tím, že využila podstatné části knihy Willy the Wizard – a žádali jak zastavení publikace knihy a také šroubovali kompenzace až na více než miliardu USD. Žaloba se opírala o tak zásadní zjištění, že v obou knihách kouzelníci cestují vlakem anebo že oba hrdinové řeší problém v koupelně – to jen tak pro představu, v čem žalující vidí občas podobnosti. Naopak ignorují tak nepodstatné věci, jako že kniha, která byla údajně vykradena, má 36 stran, zatímco ten, kdo ji „vykrádal“, napsal knihu o 630–730 stranách (podle vydání).

Jak to dopadlo? Pozoruhodně. V Americe se soud vyjádřil, že mezi knihami nevidí dost velkou podobnost na to, aby šlo o plagiát. V Británii soud prohlásil, že dědici Jacobsové mají složit bezpečnostní zálohu ve výši 65 % předpokládaných soudních nákladů Bloomsbury a Rowlingové, aby soud pokračoval – šlo o 1,5 milionu liber. Tuto částku dědici nesložili, takže případ byl uzavřen.

Už vidíte ten vzorec? Peníze. Pokud nemáte peníze, máte to u soudu těžké.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama