Sapphire Nitro R9 Fury v testu: Levnější, výhodnější, ale... | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jen po pár měsících nahradila výkonnější variantu výborné Tri-X R9 Fury výše taktovaná varianta „Nitro“. Přepracovaný prodloužený plošný spoj, vyšší takty a hlavně nižší cena, kdo by to nebral? A když vám k tomu výrobce ještě slíbí pokročilejší regulaci chladiče? Ale ono to není tak jednoduché, Nitro mě při testech dost překvapilo.
Kryt je plastový s kovovými prvky šedé barvy, na kterých je vytlačený jednoduchý ornament:
Spodní stranu kryje kovový backplate.
Chladič je nižší, jeho kryt už nad záslepkou nevyčnívá tolik jako u předchozí modelu (ale to bude líp vidět na další straně, kde jsou obě karty vedle sebe). Zato narostl do šířky, od okraje záslepky nabobtnal o nějaký ten centimetr, dva.
Karta je i o chloupek delší než 31 cm, což je v podstatě maximální obvyklá délka u jednočipových karet.
Oproti Tri-X R9 Fury je pak delší zhruba o půl centimetru, ten půlcentimetr ale bohužel praskl jen na prodloužený lem krytu.
Na záslepce je kombinace konektorů dual-link DVI-D, HDMI a tří DisplayPortů. Oproti referenčnímu PCB tedy přibyl aspoň konektor DVI-D, což je určitě změna k lepšímu.
U záslepky je tlačítkový přepínač s modrým podsvícením, který nahradil DIP Switch. S uvedením karet se psalo, že slouží pro přepínání mezi módem UEFI a Legacy a také to, že se u něj liší nastavení limitů pro PowerTune a snad i taktů. To nemůžu potvrdit, ani vyvrátit, v testovací sestavě nabíhala karta jen v režimu, kdy bylo tlačítko vypnuté, ve druhém sestava už při POSTu zamrzala (bez ohledu na nastavení UEFI v BIOSu desky).
Pro přídavné napájení slouží dvojice do strany vyvedených a klasicky orientovaných osmipinů. Otáčet je ani nebylo zapotřebí, jsou při okraji karty, kolem konektorů nic nepřekáží a zámky jsou snadno přístupné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
