Sapphire Radeon R7 240 a 250 — dvojice grafik do dvou tisíc | Kapitola 12
Seznam kapitol
Kromě Radeonů řady R9 vydalo AMD počátkem října také dva levné Radeony R7 240 a R7 250. Pokud podobně jako u většiny výkonnějších Radeonů R9 předpokládáte, že jde o přejmenované modely stávající generace HD 7000, jste na špatné adrese. Obě karty jsou postavené na jádře Oland, které se v retailu objevuje poprvé.
Procenta ke grafům celkového výkonu jsou počítána tak, že nejvýkonnější karta v každém nastavení dostane 100 % a vzhledem k ní se pak spočítá procentuální výkon ostatních testovaných karet. V grafech jsou pak uváděné průměry z procent v každém rozlišení, graf celkového výkonu všech rozlišení je pak průměr všech nastavení. Každé nastavení a každá hra má tedy úplně stejnou váhu na celkové hodnocení a v grafech jsou pouze hry, nikoliv 3DMark 11 a 3DMark.
Jak se dalo dle parametrů očekávat, Radeony R7 240 a 250 nejsou po stránce výkonu žádnými lamači rekordů. Slabší R7 240 má průměrný výkon jen těsně nad úrovní staršího Radeonu HD 6670 a pro hraní her je na hranici použitelnosti. U náročnějších her často počítejte s plynulostí až po snížení detailů na úplné minimum. Nejbližším konkurentem Radeonu R7 240 je GeForce GT 640 s pamětmi GDDR5, proti které Radeon zaostává o téměř dvacet procent.
Radeon R7 250 si ve srovnání s R7 240 v průměru vede o čtyřicet procent lépe. Jeho výkon proto už nejméně náročným uživatelům může stačit. Méně náročné hry si zahrajete při vysokém nastavení detailů, u těch náročných je budete muset snížit výrazně více. Nejbližším podobně výkonnou kartou ze stávající nabídky je Radeon HD 7750, na který „dvě stě padesátka“ ztrácí přibližně sedm procent. Ze soupeřů má Radeon R7 250 nejblíže k GeForce GT 640, kterou překonává o patnáct procent.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
