Sega Mega Drive a Nintendo SNES v novém vydání | Kapitola 2
Seznam kapitol
Známé konzole ze zlaté éry útočí vahou Měsíce na naše nostalgické obvody. A jde jim to, proto v článku najdete spoustu vzpomínek a patetického blábolení o těch časech minulých. Přitom se ale dovíte, co znovuoživení těchto konzolí přineslo, v čem se liší a hlavně, jestli je pořád zábava pařit staré, ale osvědčené hity.
SNES Classic Mini (Evropská verze)
Začněme Nintendem. Ve své době bylo úspěšnější a hardwarově lépe vybavené než Mega Drive. Z hlubin internetu jsem vykutal prodeje: SNES 49 miliónů a MD 29 miliónů. V případě osmibitových verzí byl rozdíl mnohem drtivější – 62 miliónů pro NES a pouhých 13 miliónů pro Master System. Že by za to mohli i maskoti, Mario a Sonic? Jako by pupkatý instalatér s knírem byl pro lidi mnohem přitažlivější než modrý rychlonohý ježek (možná to bylo tím, že pupkatí a okníření instalatéři byli často hlavní protagonisté německých filmů pro dospělé z osmdesátých let, tedy ne že bych o tom něco věděl, jen z doslechu). A jedna vedlejší zbytečná informace – ač se to nezdá, ježci opravdu dokáží VELICE rychle sprintovat, chovám ježka bělobřichého, tak vím o čem mluvím.
Mimochodem, americká verze SNESu je hranatá a jinak barevná. Tenkrát se myslelo, že zaoblený tvar je pro pokrokové kapitalisty moc obyčejný a málo hajtech, proto hamburgerožroutům vytvořili futuristickou cihlu. Poté obě varianty postihl facelift a vypadaly dost podobně.
Ale zpět ke konzoli a její úvodní krabicové prezentaci. Krabice je překvapivě malá a lehká. Kromě fotky samotné konzole a ovladačů obsahuje je po stranách rozházeno vyobrazení her, upozornění, co všechno potřebujeme a že si taky máme přečíst manuál. A taky že konzole je vhodná pro haranty od dvanácti let. Ale asi bych se nebál ji koupit i mladším, zas tak malá, aby se dala spolknout nebo nacpat do nosu, není.
Obsah balení je stejně minimalistický, jako konzole sama. Kromě té a dvou ovladačů už na vás vypadne jen HDMI kabel, mikro USB kabel a manuál. No a konečně máme v ruce onen 16bitový klenot, miniaturní SNES. Vypadá naprosto stejně jako jeho děda, jen je zmenšený na čtvrtinu. Gamepady jsou samozřejmě taky identické a drátové, se šesti tlačítky a k tomu ovládací čudlíky Start a Select. Naštěstí si ovladač zachoval původní rozměr a nezmenšil se jako ústředí. Hrát na gamepadu velikosti krabičky od sirek by mělo do komfortu daleko. Nějaké modernizace se ale našly.
Konzole se připojuje k televizi skrz kabel HDMI a to znamená, že ji připíchnete i k monitorům pro PC. Je krmena z mikro USB, takže stačí třeba obyčejná nabíječka na telefon. Tu musíte mít svojí, ale to dneska asi není taková tragédie. Slot pro cartridge, stejně jako tlačítko jejich katapultu, je falešné. A nakonec, konektory pro gamepady jsou schované za nacvakávací krytkou. Funkční prvky představují tradiční onofátor a reset.
Když jsem krabici rozbaloval, zářil jsem jako hvězda pětadvacáté velikosti (jestli něco takového je). Malý kluk ve mně se radoval, že má konečně v pařátech tu super konzoli. Ihned jsem ji zapojil začal se probírat hrami. O nich bude následující kapitola. Co se interní hardwarové výbavy týče, nenašel jsem žádné konkrétní informace. Pouze to, že je stejná jako kdysi. Přesto jsem objevil něco zajímavého. SNES Mini má v sobě zabudováno 21 her a oficiálně už do něj žádné další nenacpete. ALE – neoficiálně to lze. Sada originálních her sežrala kolem 250 MB z interní 512MB paměti. Tudíž máme dost místa na další popařenou. Detailní popis postupu je na snesclassicmods.com.
Ještě pár slov k technické stránce. SNES byl navržen tak, že se samotné cartridge s hrami daly použít jako takový upgrade celé konzole. Díky čipu SuperFX v nich pak SNES zvládal i složitější 3D operace, které vidíte například ve hře Star Fox. Podobně bylo dosaženo i toho, že na SNES vznikla konverze Doomu, což je u 16bitové konzole, designované hlavně pro 2D hry, docela nářez. Na původní Mega Drive se Doom sice taky dostal, ale až díky rozšíření 32X. To mělo udělat z MD 32bitovou konzoli.
Bitva konverzí - Doom pro SNES a 32X. 16bitový SNES je na tom pochopitelně hůř, chybí třeba textury podlah a stropů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
