spotreba-procesoru-komplexni-prehled-q1-2003
PCTuning Článek

Spotřeba procesorů - komplexní přehled (Q1 2003)

eagle
Eagle
6. 3. 2003 23:00 29 Sdílej:

Seznam kapitol

1. Úvodem 2. Pentia 4 a AMD Desktop Replacement 3. Procesory AMD - do roku 2000 4. Procesory AMD - od roku 2001
5. Procesory Intel - starší generace 6. Procesory Intel - novější generace 7. Srovnání 8. Realita dneška

Že dnešní procesory spotřebují víc elektrické energie, než tomu bývalo v minulosti, je obecně známé. Jak moc je toto tvrzení pravdivé a který procesor vám bude dobře sloužit jako přímotop, přesně to se dozvíte v tomto článku. Oproti situaci před rokem a půl, kdy tento článek poprvé vyšel, se leccos změnilo...

Reklama
Reklama

Proč tento článek

Je to již zhruba rok a půl, co jsem poprvé uvedl článek na téma spotřeba procesorů - komplexní přehled. Od té doby se toho dost změnilo - přibyly nové čipy Northwood, Thoroughbred a Barton a řada starších zrychlila na vyšší frekvence (Palomino, Tualatin). Procesorová válka minulý rok eskalovala až v uvádění procesorů, které nebyly na trhu k dostání (Athlony Thoroughbred, ale i třeba Pentium 4 3,06 GHz). Zároveň se masivně začala používat nová výrobní technologie 0,13ľm, která byla v době vzniku původního článku záležitostí spojenou pouze s jedním čipem - s Tualatinem.

Před oním rokem a půl bylo účelem dát uživatelům představu, jak je který procesor moc energeticky náročný a poskytnout informace o maximální přípustné teplotě, případně které revize jednotlivých čipů jsou jak přetaktovatelné.

Energie do vzduchu

Je zajímavé, že téměř všechna energie, kterou zdroj procesoru dodá, skončí v chladiči. Např. takový Tualatin 1,2 GHz má při napětí 1,475V příkon 30,385W (20,6A) a jeho tepelný výkon je 29,9W. V praxi tak můžeme, při uvážení určité tolerance a nepřesností měření, mezi příkonem a tepelným výkonem (TDP - Thermal Design Power) udělat rovnítko. Je to docela pochopitelné, procesor nevykonává žádnou mechanickou práci a někam se ta energie dostat musí.

Multiple VID čipy

Údaje prezentované v tomto článku jsou dle dokumentace, reflektují maximální tepelný výkon a vztahují se k běžně používaným čipům při nejvyšším napětí, s kterým se ten který čip dodává. Nejsou zde údaje o různých specifických sériích s nestandardním napětím a ani údaje pro neprodejní kusy. Za správnost měření spotřeby odpovídají jednotliví výrobci, proto se nedivte, že občas spatříte i poměrně nepochopitelné hodnoty (např. Barton 2500+ má stejnou spotřebu jako o několik set MHz rychlejší Barton 2800+). Inu co výrobce tvrdí, tomu musíme věřit.

Při sestavování grafů jsem použil údaje z datasheetů, popř. ze Specification Update. V případě různých napětí u jinak stejných čipů jsou použity hodnoty pro vyšší napětí. To se týká například Celeronu Tualatin 1,2 GHz, který se dodával s napětí 1,475V i 1,5V. Stejně tak se to týká nových čipů Pentium 4, které jsou dodávány jako Multiple VID, což znamená, že čip ze stejné série může mít napětí 1,475V, 1,5V nebo 1,525V (popř. ještě 1,55V pro frekvence nad 2,8 GHz). Jako Multiple VID jsou označeny nové modely Pentia 4 Northwood, přičemž na pouzdru není napětí uvedeno. Konkrétní hodnotu poznáte jedině po spuštění v základní desce, při koupi nelze čipy odlišit.

Kromě maximálního tepelného výkonu v článku uvádím i maximální teploty. Ty jsou uvedeny buďto jako teplota na povrchu krytu nebo Heat Spreaderu nebo jako teplota čipu (v jádře).

Pentia a Celerony - žádný rozdíl?

Dnešní procesory Pentium (III / 4) a Celeron sdílí stejná jádra (Coppermine, Tualatin, Willamette, Northwood). Při výrobě se postupuje tak, že procesor se otestuje na chybovost a podle výsledku testu je označen. Oba procesory jsou proto zcela identické.

V případě Copperminu je procesor bez chyb označen jako Pentium III, v případě chyby v cache je tato chybná část odpojena a procesor nazván Celeron. Stejně je tomu u Willamette, i když tam v době zahájení výroby Celeronu již Pentium 4 bylo výběhovým modelem, takže se s jádrem Willamette už téměř nevyrábělo. U Northwoodu je situace pro Intel při výrobě Celeronu o to jednodušší, že mu zde stačí pouze čtvrtina funkční cache.

U Tualatinu je situace poněkud složitější. Čip je vyráběn s 512kB Level 2 cache a pokud úspěšně projde testem, je označen jako Pentium III-S (serverové Pentium III). Pokud neprojde a je schopen práce se 133 MHz FSB, je označen jako Pentium III. A nakonec, když není z nějakého důvodu schopen práce na této frekvenci FSB (popř. Intel má nedostatek zásob), je procesor označen jako Celeron. Tento Celeron založený na jádře Tualatin má 256kB Level 2 cache a je vybaven novými technologiemi. V praxi je tak výkonnější než plnohodnotné Pentium III Coppermine na 100 MHz FSB.

Co se týče napájení a spotřeby, jsou procesory Coppermine, Willamette a Northwood zcela shodné (tj. Celeron spotřebuje přesně tolik co Pentium III / 4). V případě Tualatinu je tomu obdobně, pouze s tím rozdílem, že Pentium III-S používá napětí 1,45V, zatímco klasické Pentium III a Celeron 1,475V nebo 1,5V.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning