Stavím, stavíš, stavíme: Arduino a Intel Edison
Seznam kapitol
Dlouho mi chyběly na trhu elektronické stavebnice, se kterými bychom si mohli hrát a učit se na nich. Přece jenom i politici občas v televizi naříkají, že úroveň technické výuky u nás upadá. A co může být lepšího než stavebnice, která vás naučí základy elektrotechniky a výpočetní techniky – a to hravým a zábavným způsobem?
V dobách temného socialismu, tedy asi v roce 1983, se objevily stavebnice Logitronik. Logitronik 01 měla jeden integrovaný obvod se čtyřmi hradly NAND a kolem hafo součástek. Ty byly přichyceny k základně z kartonu, díky čemuž jste si mohli vyzkoušet jednoduchá elektronická zapojení. Gigantická výhoda téhle stavebnice byla v tom, že jste nemuseli nic pájet: K vývodům součástek byly připojeny kovové pružiny, do kterých jste prostě přichytili drátky – a fungovalo to! Pružinky byly super nápad: Na rozdíl od jiných propojovacích systémů jste ke každé pružince mohli připojit hned několik drátků.
Pájení představovalo docela strašáka hlavně pro lidi softwarového typu. Jsou lidé, kteří pájení zvládají, citlivé díly negrilují, nepokouší se způsobit odloženou pájkou požár. Ba co více, kteří dokáží pájet perfektně, téměř profesionálně. A potom jsou lidé jako já, kteří se pokusí pájením spojit dva dráty, přičemž jim na jednom vznikne cínová pecka, ale ten druhý drátek se s tím stejně nechce kamarádit, ať dělám, co dělám. A pro takové lidi jsou elektronické stavebnice nevyžadující pájení či nepájivá kontaktní pole asi jedinou alternativou, jak si sestavit něco, co bliká, píská, provádí logické funkce a podobné věci.
V tomhle směru Logitronik exceloval, protože vás učil základy praktické stavby obvodů. Pokud vás zajímá, jak vypadal takový učební text pro Logitronik, najdete ho oskenovaný třeba na stránkách Nostalcomp.cz. Na jednotlivých schématech zapojení se můžete snadno naučit, jak se vlastně z těch podivných NAND hradel dá sestavit libovolná logická funkce. A mimochodem, manuál funguje také jako pracovní sešit, do kterého si napíšete výsledky vlastních experimentů.
Docela instruktivní, že ano? Rozhodně to bylo lepší, než kreslit na tabuli tabulky logických funkcí a řešit je s křídou v ruce, což jsem prováděl léta páně cirka 1980. Řešit rovnice „nasucho“ je zábava jen pro velmi omezený okruh velmi divných dětí, ty ostatní si raději vyzkouší, jestli to opravdu funguje, což jim stavebnice dovolily.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
