Supermicro SuperChassis GS50-000R – „herní“ skříň | Kapitola 2
Seznam kapitol
Do redakce nám po základní desce od Supermicro nabídli i vzorek skříně, SuperChassis GS50-000R. Jedná se o midi-tower řady S5 s poměrně dost bohatými možnostmi montáže chlazení a mnoha pozicemi pro disky a jiné jednotky. Cenová laťka je ovšem vyšší a atakuje hranici tří tisíc, jakou kvalitu za tu cenu nabízí?
Exteriér
Začněme zepředu. Panel celkem pěkně kombinuje střídmý vzhled s výraznějšími červenými a černými prvky, celkově mi to přijde poměrně pěkné, nevypadá to jako pěst na oko jako mnoho konkurenčních ultramoderních skříní. Vidíme tedy vstupně-výstupní panel, dva 5,25" šuplíky a pod nimi jednoduše vyjímatelný kryt ventilátoru. To je plastová mřížka sloužící současně jako prachový filtr. Používá zacvakávací systém podobnýmu tomu v SilentiumPC M60W.
Nicméně už na předchozích snímcích lze tušit, že je něco špatně. Zepředu to není tak patrné, ale na živo to už vidět je a při používání to bude jen horší. Jelikož mřížka je trochu zastrčená a šprajclá v panelu, k jejímu vyjmutí musíte zatlačit na spodní část a použít tak páku, aby vršek vylezl. A to je přesně ono, už teď je patrné, že je mřížka prohnutá. Zastrčená v panelu tak spodní část už zalézá hlouběji, zatímco zbytek je stále ještě pěkně rovnoběžný s okolními hranami, ten vypadá dobře. Na profilu mřížky je to jasně vidět. Toto extrémní prohnutí může být problémem konkrétního kusu, ale inklinuji k názoru, že vyndáváním ze skříně se to nakonec projeví u všech. U M60W je osa otáčení úplně dole a mřížka se nikde nezadrhává, tudíž podobné problémy nehrozí.
Za mřížkou/filtrem je mřížka ventilátorů ukrývající dva 120mm kusy. Takové řešení je pevnější než u M60W, kde je pozice pro ventilátory úplně otevřená, ale zase to klade vzduchu větší odpor. Jelikož tento kus má kostru s pouze transparentním lakem, tak už i zde za panelem vypadá plech jako klasický pozink.
Na I/O panelu nahoře vepředu vidíme tlačítka a konektory, což jsou dva USB 3.0 a dva audio jacky. To je dnes standard, takhle zvenku není nic k vidění. Trochu zajímavější to je pod plastem, na to se blíže podíváme v další kapitole.
Při pohledu ze strany je vidět profil skříně. Ta má ostře řezané hrany, v podstatě je to typická kovová bedna a na ní je pak vepředu přicvaknut plastový panel, poměrně malý. Nahoře tentokrát žádný není, díky čemuž je při srovnatelných rozměrech s konkurencí uvnitř více místa. V bočnici naštěstí není okno, zato tu jsou díry pro dva 120mm ventilátory. Někteří uživatelé preferují násilný ofuk takto ze strany, ovšem nemyslím si, že jich je tolik. Bylo by dobré, kdyby výrobci tady těch děrovaných bočnic ke skříni alespoň dodali záslepku, kterou se to dá zakrýt, pro ty, kteří preferují chlazení tunelovým nebo komínovým prouděním vzduchu.
Přímo v obou bočnicích jsou šrouby s velkou hlavou, díky tomu je alespoň člověk neztratí. Bočnice rozhodně nejsou z nejpevnějších, jaké jsem viděl, není na nich žádné pokročilé zpracování a nakonec, je to jenom papírový plech 0,6 mm.
Vzadu je jasně vidět, že kostra má skutečně jen základní pozinkovaný (SECC) plech, doufejme s nějakým transparentním lakem. Bočnice a vršek jsou pak na skříň jen přišroubovány. Nemůžu si pomoct, mně to přijde laciné, nevidím žádný estetický či jiný důvod proč by měla být jenom část skříně černě lakovaná. Kompletně černá verze skříně stojí stejně, jako tato bez laku, takže to není ani levnější. Perforace se nachází v podstatě v celé zadní stěně, což dále přispívá k tomu, že rozhodně není nejpevnější. Není to katastrofa, ale za tři tisíce už bych čekal pevnější provedení. Pravděpodobně je to hlavně kvůli tomu, že zadek vlastně sestává ze dvou částí, které při sobě drží pouze nýty, provedení odpovídající zhruba minulému století. U většiny moderních skříní si můžete všimnout, že už je zadní stěna vyráběna z jednoho kusu.
V perforacích pod ventilátorem a vedle záslepek pro karty jsou právě záslepky otvorů pro hadice. Ty lze po jejich vylomení zakrýt gumovými průchodkami, které Supermicro přidává do balení. Pozice pro zdroj umožňuje montáž nahoru i dolů, zde to konečně dává smysl.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
