Technokrach: Vše se hroutí, končí velká technopárty?

Na jaře došlo k prvnímu výraznému pádu stablecoinu TerraUSD, který měl být algoritmicky stabilizován kryptoměnou Luna. To bylo první varování – ale šlo o relativně okrajovou kryptoměnu, přestože už její pád připravil spoustu lidí o spoustu peněz – celkem došlo ke ztrátě 18 miliard amerických dolarů, zvláště u investorů, kteří považovali stablecoin za jistou garanci jistoty uložené hodnoty. 

Současný pád burzy FTX je daleko větší problém, protože za sebou vleče i klasické kryptoměny jako je bitcoin anebo ethereum, její pád táhne všechno dolů. Je to gigantická věc, protože může spustit dominový efekt spojený se ztrátou důvěry v kryptoměny obecně. Zatímco před rokem se bitcoin blížil 70 tisícům dolarů, dnes je pod 17 tisíci. Je to až divné, protože za války a krize by kryptoměny měly představovat úložiště hodnoty. 

Zakladatel burzy FTX, Sam Bankman-Fried, je velmi mladý – má jen třicet let. Na počátku roku 2022 byla hodnota FTX odhadována na 32 miliard dolarů – a ambiciózní zakladatel, někdy označovaný jako „nový Warren Buffett“, měl velké politické ambice. Patřil mezi štědré dárce politických darů a snažil se o úpravy regulace obchodů s kryptoměnami – a jeho snahám současný pád FTX zasadil drtivou ránu. Odhadovaný Bankman-Friedův majetek se během dvou dnů propadl z 15 miliard dolarů na méně než 900 milionů – a je možné, že bude navíc vystaven trestnímu stíhání.

 

Kritici obchodování s kryptoměnami vždy argumentovali tím, že takové investice nejsou nijak pojištěné – a podle prvních odhadů se zdá, že kdo měl na FTX vložené investice v kryptoměnách, tak o ně skutečně přijde. Forbes zveřejnil seznam investorů, kteří vložili peníze do FTX a kteří o své investice patrně přijdou. Patří mezi ně Sequoia Capital (200M dolarů), Temasek (205M dolarů), Paradigm (215M dolarů), Ontario Teachers Pension Plan (80M dolarů) a řada menších a individuálních investorů a rovněž také zaměstnanců FTX, kteří drželi akcie v odhadovaném objemu až 950 milionů dolarů.

Co se vlastně stalo? Asi nejlepší vysvětlení představuje video od Coffezilly, kde popisují problém jako kombinaci konkurenčního boje s burzou Binance a přílišného investování do kryptotokenů. Binance upozornily na to, že FTX není dost likvidní a většina jejich hodnoty je vázána v tokenu FTT, kterého se sama rozhodla zbavit. Majetek v kryptoměnách se nedá rozpustit rychle – a navíc obchodování ovlivňuje hodnotu, takže jakmile se to profláklo, tak token FTT, ve kterém drželi většinu své hodnoty, se začal propadat. Jakmile se hodnota tokenu začne propadat, vyprodává ho kde kdo, což akceleruje pád ceny, a tedy i hodnoty toho, co v něm držíte. 

Celá věc vypadá jako pokus o nepřátelské převzetí FTX právě ze strany Binance, nicméně jakmile se to celé rozjelo, bylo to příliš nebezpečné i pro ně – a proto nakonec od toho sami dali ruce pryč. Americká část FXT oznámila bankrot, Bankman-Fried rezignoval, ostatní pobočky omezují činnost.

Otázka je, co se se stane dál. Podle CNBC je FTX pojištěna jen na některé typy problémů, jako je krádež anebo podvod, ale rozhodně ne na to, že celá firma zkolabuje. Pád FTX otřásl vírou v kryptoinvestice obecně, a to tlačí cenu kryptoměn dolů. Celá věc je zatím stále v pohybu a v současnosti se řeší, do jaké míry šlo o nezaviněný kolaps a zda v případě FTX nešlo o formu Ponziho schématu. FTX velmi štědře platila influencery, aby ji propagovali – a oni to dělali, ale pravdou je, že do FTX investovala i řada velkých investičních firem, jako je Black Rock. 

Pokud jde o mě, dnes jsem se přesvědčil, že to nic, co držím ve vertcoinu, se změnilo v ještě podstatně menší nic, což z celé té věci dělá spíše zábavnou historku do důchodu. Valuace FTT nicméně vypadá, jako byste právě spadli z útesu – a je hrozivé, že za tím vším možná stojí opravdu jen tweet šéfa Binance, který spustil výprodejovou paniku. Ta je vidět ve skokovém nárůstu obchodování mezi 8. 11. a 10. 11. a ilustruje, že i samotná krize důvěry může spustit drtivou lavinu.

Dobrodružství Elona Muska s Twitterem nebere konce. Zpočátku to vypadalo jako snaha zajistit svobodu slova, pak to pro změnu na chvíli vypadalo, jako že si ze všech udělal jenom srandu, pak jsme se chystali na soudní spor – a nakonec přišel do centrály Twitteru s umyvadlem a hláškou „Let it sink in!“ A potom začaly čistky, které asi nikoho nepřekvapily, jenom se lišil názor na to, co je motivovalo.

Pro americké progresivce to byl příchod temnoty, který jim zničil jejich oblíbenou platformu, pro skutečné liberály (snad) konec cenzury. Pro EU šlo o příležitost upozornit, že jejich zákony jsou nadřazeny nějakým zámořským svobodám – a pro mnoho lidí, kteří viděli videa o pohodlných a příjemných pracovních dnech zaměstnanců Twitteru, připomínajících spíše ozdravný pobyt, naději na to, že se vrátila efektivita a pracovní standardy.

Musk se rozhodl zpoplatnit označení ověřených účtů, „blue ribbon“, poplatkem 8 dolarů měsíčně, což sice není mnoho, ale pro mnohé je to urážka. Podle jeho tvrzení je Twitter v tak nezdravé situaci, že nezbývá než vytvořit model prémiového zpoplatnění, aby se jeho ekonomika dostala do černých čísel. Samotný příchod poplatků ale pohněval mnohé, jako je například Stephen King, který se vyjádřil, že za jeho elegantní přítomnost na platformě by mu měl Twitter platit – a ne naopak. Prostě – je to otázkou principu.

Otázkou principu je to také pro progresivistické nátlakové skupiny, které se rozhodly zasáhnout přímo inzerenty a přesvědčit je, aby platformu opustili. Pokud nemohou ovlivňovat Twitter přímo, zkoušejí ho vyhladovět odříznutím od zastrašených firem, které mu mají upřít financování.

Čistka ve Twitteru byla nezbytná. I když budeme předpokládat, že ukázka toho, jak vypadá den vývojáře či specialistky je hodně zkreslená v tom smyslu, že se jenom chlubí před ostatními prací, ve které se opravdu nepřetrhnou, jde o pracovní tempo, které nikdo ze startupu nepochopí. Při pracovním tempu, které bylo vidět ve videích, se ani moc nedivím Muskovi, že žádá, aby lidi nepracovali z domova a chodili do práce, protože jestli takhle vypadá práce in situ, nedovedu si představit tu pohodičku doma. A to, podotýkám, znám hodně ajťáků, kteří opravdu nemají problém rychle a spolehlivě pracovat z domova, případě ze svých cest kolem světa.

Nikoliv velké překvapení bylo oznámení firmy Meta, že propustí 11 000 zaměstnanců, což je 13 % jejich lidí. O maléru, kterým je momentálně Metaverse, jsem už psal – a to, že jsou opravdu, ale opravdu zoufalí, naznačovala i reklamní kampaň na Facebooku, že „vliv Metaverse bude skutečný“. To, že jsou opravdu v řiti, mi došlo ve chvíli, když jsem tu samou reklamu viděl na panelech před filmovým multiplexem. Jak praví drsný vtip, „když bude nejhůř, zkusíme letákovou kampaň“ – a co je, proboha, jiného reklama, která vám jede na obrazovkách před kinem, které má samo tak nízkou návštěvnost, že zrušili pokladny a těch pár desítek lidí, co ještě chodí na filmy, si kupuje lístky v automatu?

Základní problém s Metaverse není ani tak to, že je tak nepopulární, že ho nepoužívají ani zaměstnanci firmy, ale v tom, že si nenašlo zásadní využití pro masy. Řada aplikací augmentované reality dává smysl pro profesionální využití, je ale velký rozdíl dělat zakázkové aplikace na míru anebo naopak tvořit obrovskou globální AR strukturu, kterou by měly používat masy lidí. 

A popravdě, nové AR brýle Meta Quest Pro tomu zřejmě nepomohou. Technicky vypadají dobře, ale jde o specializovaný produkt s výdrží zhruba dvě hodiny – za cenu, která převyšuje většinu špičkových telefonů. To nám vyřazuje z uživatelů prakticky všechny normální lidi a dělá z toho jen zařízení pro nadšence a pro bohaté firmy, které sice Metaverse chce získat na svou stranu, ale necílí na ně jako na uživatele. Tohle zařízení nejenže Metu nezachrání, ale vůbec bych se nedivil, kdyby jim naopak ještě zhoršilo situaci.

Problémem je nejenom to, že technologické firmy propouštějí, ale že propouštějí tak masově a najednou. Přitom nejde jenom o prosté propouštění, ale taky o to, že firmy omezují nabírání nových zaměstnanců. Je možné, že před námi detonuje další technologická bublina? Jsou firmy, u kterých je výměna 10–15 % zaměstnanců ročně obvyklá, ale to typicky nejsou technologické firmy, takže propouštění je u nich podstatně viditelnějším a vážnějším problémem.

Dalším problémem je nejen to, že náklady prudce stoupají, ale také to, že pro řadu technologických firem je stále složitější najít si financování. Jak poznamenal Luke Lafrene v The WAN Show, investoři se dívají zcela jinak na firmy, které jsou v prudké fázi růstu – a na ty, které dosahují růstové plató. „U rostoucích projektů investoři investují kvůli růstovému potenciálu, ale jakmile se růst zastaví, zaměří se na ziskovost.“ To znamená, že jakmile přestanete růst, musíte nějak zařídit, aby se váš projekt dostal do černých čísel – i za tu cenu, že se bude vyhazovat a budou se ořezávat projekty. A právě to se děje jak Metě, tak i YouTube.

YouTube zvažoval umístit 4K videa za paywall – a jak v The WAN Show Linus a Lafrene diskutují, souvisí to s tím, že přestože 4K dnes vypadá jako ta nejběžnější věc, jsou s tím problémy jak při tvorbě úložišť, tak i u propustnosti internetu, za kterou se platí, takže firmy logicky hledají cesty, jak to ufinancovat. V případě YouTube jde právě o prémiový model, který mohl nabízet jak 4K obsah, tak i přehrávání hudby na pozadí anebo absenci reklam.

S reklamami je dnes zvláště problém. Protože ceny rostou, šetří i firmy – a logicky omezují rozpočty na reklamy, i když marketingové poučky říkají, že reklamy jsou to poslední, na čem byste měli šetřit. Podstatné je, že reklam je méně a inzerenti jsou ochotni méně platit, což v překladu znamená, že firmám závislým na příjmech z reklamy se snižují příjmy. Proto taková ochota přejít na prémiový model, kde je budou platit zákazníci.

S tím, jak se tlačí prémiový model, se Google snaží také čím dál tím víc omezovat funkci adblockerů, které jim nejen snižují příjem z přehrávaných reklam, ale také vlastně anulují velkou část výhod prémiových modelů. V dalších verzích Chrome se proto počítá pro významné omezení API, které používají adblockery – prostě máte smůlu, když používáte služby Google, buď jim budete platit anebo budete koukat na reklamy, jinak to nepůjde.

Zkrátka a dobře – přituhuje. Problémy se před námi hromadí – a je otázka, zda se k nim nepřidají nějaké další. Delší dobu se mluví o problémech s CFO. Pamatujete si ještě, co byly CDO, které pomohly v roce 2008 dostat svět do finanční krize? Pokud si to nepamatujete, podívejte se na slavnou scénu se Selenou Gomez z filmu Big Short, kde doktor Richard Thaler vysvětluje, „co je, kurva, to syntentické CDO“?

Nuže – dnes banky obchodují s podobnými nástroji, které se jmenují collateralized fund obligation (CFO). CDO byly takové investiční párky, do kterých se namlely hypotéky, do současných CFO se melou pohledávky za firemními půjčkami. Ty vypadaly vždy solidně, tedy alespoň do dob, než udeřil covid. A nyní máme zvýšenou inflaci a rostoucí ceny energií, které zpomalují ekonomiku, což zvyšuje šanci na defaulty, a tedy potenciální kolaps CFO. 

Povede to k další krizi? Nevíme, ale je to možné. Každá ztráta, každý pád finanční anebo technologické firmy, nás posunuje o kousek vpřed. Tohle bude ještě napínavé!