ThermalTake VK6000 ElementS – skříň plná překvapení | Kapitola 2
Seznam kapitol
Dnes tu máme k recenzi case od značky, kterou jsem já osobně v rukou několik let neměl, jedná se o ThermalTake a dnes konkrétně o model Element S. Propagace této skříně hlásá, že byla vytvořena pro profesionály, my se dnes pokusíme zhodnotit, jak se to ThermalTake povedlo a zdali by měli všichni profesionálové nyní zpozornět.
Když tak přemýšlím nad označením testované skříně, tedy Element S, tak mi pořád něco evokuje automobilismus a nějakou sportovní verzi, tedy „S“. A ono, když se podíváte hned na krabici nebo na samotnou case, tak by se možná taky dalo nad tímto zařazením zauvažovat. Copak je dnes něco modernějšího, než matná černá barva, jemné červené lemování a sání na „kapotě“ i na bocích?
ThermalTake nám tedy přišel na trh s jakousi variací na sportovní case, ale možná to je jen takový můj výmysl, těžko říct. Nicméně case vypadá z venku velmi atraktivně a při vyndavání z krabice i celkem robustně. Ono taky váha prázdné case takřka 9kg není zase tak úplně málo, i když začadil bych tuto case někde na zlatý střed.
Tak nenápadně už jsem asi naznačil i použité materiály. Velkou část exteriéru zabírají plastové dílce, pravděpodobně z důvodu poměrně složitého tvarování, které by bylo z plechu obtížné a drahé na výrobu. Vystříkat plast do formy je prostě jednodušší. Plasty jsou naštěstí ale vyvedeny v matné černé barvě, takže se není třeba bát otisků a podobných „vad na kráse“. Bočnice, které jsou v tomto případě taky poměrně „složité“ jsou už ale z plechu, nicméně matný povrch je zachován a to práškovou barvou. Nejlepší ale asi bude, když si jednotlivé části popíšeme podrobněji.
Než to ale udělám, je potřeba ukázat tabulku se specifikací, abyste se mohli podívat, co vlastně v globálu kupujete a samozřejmě musíme také začít o obalu. Na papíru ThermalTake rozhodně nešetřil ani náhodou, krabice je přímo obrovská a po celé ploše velmi kvalitně potištěná, takže se můžete už v obchodě kochat, cože si to vlastně nesete domů. Na druhou stranu jsou to podle mého názoru náklady navíc a zbytečné, jelikož stejně krabice půjde hned mezi odpadky a nebo jí schováte někde na půdě.
Překvapení ale čeká i uvnitř. Case je samozřejmě chráněná obyčejným polystyrenem, to se zase nebojte, že by zde TT vymýšlelo něco nového. Ale na místo obyčejného igelitového pytle ThermaTake obalil case do velmi kvalitního látkového „pytle“. Ten je tedy možné používat i při běžném užívání pro přikrytí. Např. pokud odjedete na delší dobu z domu a nechcete, aby se na case prášilo, případně tuto vychytávku určitě ocení i notoričtí uklízeči a můžou case na noc zakrývat. Rozhodně je to ale věc použitelnější, než potištěná krabice, takže za toto malé bezvýznamné plus.
Co se týká příslušenství, tak to je uloženo ve skromné krabičce uvnitř case a neobsahuje v podstatě asi nic zvláštního. Všechny šroubky však mají černou povrchovou úpravu, aby ladily ke skříni, což je příjemné. Samozřejmostí už je několik stahovacích pásek pro jednodušší cablemanagement a pak také šroubky pro ruční utahování. Ale jak jsem již řekl, nic netypického.
Teď už ale nebudu utíkat od tématu a vrátíme se k čelnímu panelu. Ten je kompletně celý z plastu, jak už bylo uvedeno výše a je tvarován do jemnějšího oblouku. Na mě působí velmi příjemným dojmem, který jen podtrhuje barevná kombinace. Matně černý plast je totiž ozvláštněn asi 4mm červeným lemem na okraji dvířek, což vidíte na fotografiích.
Mohlo by se zdát, že dvířka jsou půlená a otevírá se jen jejich vrchní část, ale zdání mate. Stačí jemně zabrat a zjistíte, že se otevřou celá a pod nimi se ukrývá hned devět velkých 5,25“ pozic. Zde ale opět pozor! Element S rozhodně tolik pozic nenabídne, jelikož těch spodních šest je falešných. I když ani to není zase tak úplně pravda. A teď máš trošku pocit, že jsem se do toho zamotal, takže ještě jednou a lépe.
V základu má case pouze tři použitelné 5,25“ pozice, a to ty horní. Za zbytkem se totiž nacházejí držáky předních ventilátorů, které je však možné odejmout. Tím nám vznikne prostor pro další úpravy. A varianty jsou hned dvě. Buď otočíme stávající koš na pevné disky, který je normálně směrován k ventilátorům bokem, takže se k diskům dostaneme pohodlně po sejmutí čelního panelu, anebo je tu druhá varianta, kdy se dokoupí samostatný držák (třeba i ve velikosti 5,25“) a namontuje se na místo toho originálního úzkého. Tím nám pozice hned narostou a není problém využít všech 9 potencionálních pozic. Pevně doufám, že po tomto odstavci je to už tak nějak jasné.
Tím se dostáváme také do prostoru mezi šasi a čelní panel. Jelikož jsou pozice osazeny prachovým filtrem, jistě vás bude zajímat, jak je případně vyčistit. Odejmutí celého čela je provedeno opravdu velmi dobře a pohodlně. Na fotografii vidíte madlo, které je umístěno na spodní straně case. Ve chvíli, kdy chcete čelní panel sundat, stačí za něj jen jednoduše zatáhnout a panel vyskočí. Nikde nejsou žádné kabely ani další úchyty, jelikož veškeré propojení je do horní části case a tak je manipulace s čelem příjemná.
Co se týká dvířek, tak ty fungují výborně, jen se jedná o poměrně slabý plast, takže se trošku kroutí. Zajištění je pak provedeno za pomoci malého magnetu, který ale není extra silný, takže opravdu nepotřebujete skoro žádnou sílu, abyste dvířka otevřeli. Po nějaké době testování jsem začínal mít trošku strach z použitého plastu. Ten je sice velmi kvalitní a tvrdý, ale povrchová úprava mi přišla docela náchylná na poškrábání. Je tedy potřeba si dát pozor, abyste o case nezavadili něčím ostrým, ale rozhodně jsou náchylnější povrchy, to se nebojte…
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
