Úvaha: ACTA padla, vyhráli jsme! Ale oni to nevzdají | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jak hlasitě se v lednu tohoto roku podivovali komentátoři, že spousta divných lidí vyšla do ulic! Na okamžik se zdálo, že Anonymous zahájili svého druhu novou revoluci a bylo jich všude plno. A přesto: když 4.7. ACTA padla, moc pozornosti tomu média nevěnovala. Asi je to méně sexy než zatýkání „Kim Dotcoma“ s prohlídkou jeho garáže.
Celá akce navíc začíná vypadat opravdu hloupě. Steve Wozniak, který Dotcoma navštívil, aby mu za Electronic Frontier Foundation vyjádřil podporu, popsal věc poměrně jasně: ano, někteří uživatelé Megauploadu porušili zákon, ale to je to samé, jako když někdo jede po silnici a překročí povolenou rychlost. Adekvátní reakcí je chytit a pokutovat ty, kteří překročili rychlost, ne zrušit celou silnici, což je přesně to, co se stalo.
Navíc pro uživatele z různých zemí platí různé zákony – a to nepůjde jen tak vyřešit. Tím se ale dostáváme k problému, který řeší jak autorskoprávní organizace, tak i státy – mají problém s internetem jako takovým, protože ho nikdo nekontroluje a stále se velmi dynamicky vyvíjí. Jejich tendencí je tedy „utáhnout smyčku“ nějakým způsobem:
- povinně zavést
cenzuru
(to dělá Čína, nejnověji pod vlajkou „boje s piráty“, protože to zní líp než „komunistická cenzura“) - povinně definovat služby a
protokoly
(tedy omezit technologickou inovaci) - zavést
aktivní sledování
uživatelů (neboli svět Velkého Bratra) - zodpovědnost hodit na
poskytovatele
internetu, protože to buď nějak na své riziko a náklad pořeší, nebo ponesou následky (stát vždy lépe a jednodušším způsobem kontroloval desítky firem, než miliony občanů)
Buď jak buď, nečekaným dopadem kombinace podepsání ACTA a zrušení Megauploadu bylo to, že se probudilo poměrně velké hnutí, které začalo z rozličných důvodů protestovat. Protesty jsou špatné, protože dokud občané sedí zavření doma a klepou se strachem, můžete jim vyhrožovat a nakecávat nesmysly. Když jsou venku v ulicích, musíte odpovídat a vaše vysvětlování musí mít hlavu a patu, což ACTA nemělo.
Zaprvé, smíchalo dohromady obchodní značky a autorské právo (což jsou dvě různé věci), zadruhé, ukázalo i nevěřícím Tomášům, kteří věří v dobro a moudrost korporací a úředníků, že i v dnešní době se o řadě dohod jedná tajně. To aby občané nebyli obtěžováni zbytečným přemýšlením. A zatřetí, zastánci ACTA si naběhli tím, že o ACTA tvrdili, že vlastně nic nového nepřináší, takže se není třeba rozčilovat. Logicky: pokud ACTA nic nepřináší, je zbytečná. Ten, kdo si tento skvost prostudoval, se mnou nepochybně bude souhlasit, že zbytečná rozhodně nebyla, ale že byla naopak navržena tak, aby se po ratifikaci zainteresované strany nemusely zabývat jednáním o změnách smlouvy, protože si změny prostě mohly udělat samy.
Ve finále se tak proti ACTA postavili lidé, kterým vadil tajný charakter dohody, zastánci technologických inovací, piráti, ale taky ti, které štvalo to, že jde vlastně o pokus injektovat americké autorské právo do EU, takže se k nim přidali bojovníci proti korporacím a antiamerikanisté. Jakkoliv jde o různorodou motivaci, ukázalo se jasně to, že zájmu několika korporací se postavila do cesty různorodá, nicméně demokraticky smýšlející směska. Tím, že se Čína ve stejné době pustila do „protipirátské kampaně“, naopak ukázala, že ve správné totalitní zemi se zájmům několika korporací a jedné strany do cesty žádná demokratická směska stavět nebude.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
