Úvaha: ACTA padla, vyhráli jsme! Ale oni to nevzdají | Kapitola 4
Seznam kapitol
Jak hlasitě se v lednu tohoto roku podivovali komentátoři, že spousta divných lidí vyšla do ulic! Na okamžik se zdálo, že Anonymous zahájili svého druhu novou revoluci a bylo jich všude plno. A přesto: když 4.7. ACTA padla, moc pozornosti tomu média nevěnovala. Asi je to méně sexy než zatýkání „Kim Dotcoma“ s prohlídkou jeho garáže.
Ne, nemám pocit, že by pád ACTA byl hlavně otázkou toho, že by se politici najednou začali zajímat o otázky svobody jednotlivců a ochrany jejich soukromí. Naopak, svoboda nám utěšeně mizí a to mnoha směry. S nárůstem inteligentních zařízení máme menší a menší kontrolu o tom, co kdo ví z našeho soukromí. Začalo to Googlem, který nasává data všemi možnými cestami, pokračuje Facebookem, kde profilujete sami sebe, ale data lze získávat i o lidech, kteří se podobným věcem vyhýbají.
Chytré telefony ví, kde jste a jsou schopné vás na dálku zaměřit a sledovat. Váš Blu-ray přehrávač se připojuje přes vaši síť ven, k firemním serverům a stahuje si updaty. Co mu brání odesílat data o používání – a víte, zda to nedělá? Moderní měřáky spotřeby energie sbírají detailní data o vaší spotřebě, ze kterých lze zjistit, co doma máte za spotřebiče a kdy a jak je používáte. Otázkou samozřejmě je, co je komu po tom, co máte doma a jak to používáte. Na druhou stranu si dovedu rychle představit celé skupiny lidí, které by to mohlo zajímat už jenom proto, že když něco máte, dají se na to uvalit daně a poplatky. Nemusíme jít do extrému s představou, že by nás toužili sledovat kamerou zabudovanou v televizi, ale je vždy užitečné, když stát ví, co máte doma a co by šlo ještě zdanit.
Sledovaný občan nezlobí – a navíc je zdrojem užitečných informací. Pokud by každá televize automaticky sledovala počet osob, které se na ni dívají a reportovala někam na co se dívají, šlo by sestavovat slavné televizní koláče sledovanosti na celé populaci a nejen na jejím výřezu. Z databází nákupů pay-per-view filmů by šlo vyvodit, zda někdo není záškolák a nebo naopak, zda se zdržuje doma tehdy, když má, třeba tedy na neschopence. Z hlediska dnešní státní správy, která si teprve propojuje databáze, je to pravda scifi, ale možnost by tu byla.
V okamžiku, kdy má podobné zařízení doma každý, je nasazení sledovacího systému v podstatě jenom otázkou implementace. V tomto směru si myslím, že nás velké bitvy o soukromí ještě jenom čekají – a myslím si, že bychom o ně měli bojovat se vší urputností. Budoucí společnost, ve které by soukromí neexistovalo či nebylo by chráněné, je pro většinu z nás tak šílená, že něco takového „realisté“ ihned prohlašují za nemožné.
Pochybovači se ale mohou zajet podívat do Anglie, tohoto scifi skanzenu budoucí postdemokratické totality: kamer je tam všude tolik, že si tam můžete hrát na superstar i při cestě městským autobusem.