Úvaha: Internet nás nerozvíjí, jenom z něj blbneme | Kapitola 3
Seznam kapitol
S jistou skepsí jsem si pročetl názory Dona Tapscotta, technologického optimisty, hlasatele změny přicházející z internetu a autora Wikinomiky. Rozzářeně hlásal, že vlády jsou zakrnělé, průmyslový věk je překonaný a přichází změna. S novou digitální generací přijde nová civilizace, překoná národy a instituce. Přinese spravedlnost a svobodu.
Mimo tyto faktory příliš mnoho plusů nevidím. Představa, že si lidé z celého světa budou vyměňovat životní názory a díky tomu dojde k ideologické a politické světové harmonii, byly naivní. Islamisté využívají západní technologie pro šíření své propagandy a naopak, informace, která měly kdysi ryze lokální dopad, dokážou způsobit bouři nevole v jiné části světa. Informace, které lze využít, lze také zneužít, což se děje například už při dříve zmiňovaných bankovních HFT obchodech, které jeden z investorů označil za „hack bankovního systému, který nemá nic společného se skutečnou podstatou jeho činnosti“.
Anonymita na internetu se rozplývá proto, že se to nehodí do krámu marketingovým bohům, kteří si chtějí každého uživatele klasifikovat a profilovat (a proto například nyní kritizují Microsoft za jeho rozhodnutí používat defaultní nastavení Do Not Track v novém Internet Exploreru). Nehodí se rovněž proto, že si lidé dovolují příliš otevírat pysk, takže je nutné zlikvidovat i anonymitu na diskusích, jak ji kupříkladu nejnověji zavádí iDnes. Doba se mění a více a více institucí a států chápe, jak se dá digitální svět omezovat, cenzurovat, monitorovat a zneužívat.
Představa o digitálním světě jako svobodném a kreativním prostředí, které jakýmsi způsobem posunuje společnost dopředu, je velmi naivní. Digitální svět je do jisté míry paralelní s tím skutečným, dovoluje svým uživatelům žít ve virtuálním kontaktu a se skutečným světem se moc nestýkat. Jenomže reálný svět existuje a i když ho digitální domorodci nezřídka považují za méně hodnotný, než ten virtuální, jsou na reálném světě zcela závislí. Pokud se zhroutí reálný svět, je zbytečné debatovat o tom, zda je lepší ten a nebo jiný telefon. Pokud se změní politický režim, dopadne to i na lidi, kteří se choulí ve svých doupatech a domnívají se, že jich se problém netýká. Naopak, všichni dnes ví, jaký význam má datová infrastruktura a bude to v případě konfliktu první cíl, který bude muset být buď kontrolován a nebo zničen.
Nevím, jestli jste viděli film Agora, pojednávající o konci klasické hellénistické doby v Alexandrii, ale přesně tento film ukazuje, kde Don Tapscott a jiní kazatelé digitálního světa stojí: Vedou intelektuální hovory o věčnosti a pokroku, zatímco se jim svět bortí pod nohama způsobem, který vůbec nechápou. Věří tomu, že lidé jsou tak nějak od přírody dobří, vývoj společnosti směřuje vpřed a vše, co je nové, je lepší, než to, co bylo staré. Historie ovšem tuto hypotézu nepodporuje. Úpadek, během kterého společnost technologicky klesá, je v dějinách poměrně běžným jevem a odehrávala se všude.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
