Úvaha: Jak bezpečnostní čip zachránil konzole | Kapitola 2
Seznam kapitol
Málokdo vnímá ochranné systémy zabudované v konzolích jako něco pozitivního. Málokdo kromě vydavatelů, případně jejich akcionářů, protože úkolem podobných systémů je přece jenom omezit volnou soutěž, zdražit hry pro zákazníky a napakovat se. A nebo to tak nikdy nebylo a ani nebude?
V současné době se objevují hnutí, která považují striktní kontrolu obsahu za přežilou a hlásají cestu svobody u otevřených konzolí. Tak například taková Ouya. Ouya nabídla konzoli založenou na Androidu, na které si můžete vyvíjet jak chcete. Což o to, vy si i pro Android můžete vyvíjet jak chcete, ale tento fakt není třeba zrovna moc rozmazávat, zvláště když usilujete o financování na Kickstarteru.
Ouya udělala strašnou spoustu věcí špatně, zvlášť pokud jde o obludný a šíleně drahý ovladač, kterému se tak ráda zasekávají tlačítka pod odnímatelným krytem. Prodeje her pro platformu jsou bídné, což souvisí také s tím, že hodně her, které pro konzoli vznikly, nestojí popravdě za mnoho. Mám nezávislé tituly rád, ale když si prohlížím, co si lidi pro Ouyu můžou koupit, nestojí to věru za moc. Řada projektů je tak experimentálních, že je považuji přímo za šílené, třeba tu pošahanou hru Amazing Frog, kde skáčete s ragdollovou žábou. Vážně byste za takovou hru zaplatili?
V současné době má Ouya knihovnu pouhých 500 her a jejich nejúspěšnější titul, Knightmare Tower, měl 49000 stažení a z toho 2100 platících zákazníků. Nepochybuji o tom, že malá část z nich jsou čistokrevní fanatici, tak například najdete blogy o tom, jak Tower Fall by měla dostat „ocenění hry roku“ a že fakt, že už nebude exkluzivní pro Ouyu, bude mít nějaké důsledky pro něco. Na gameplay Tower Fall se podívejte na videu a posuďte, zda vám to připadá jako jako trhák, zvláště za 15 dolarů. A nebo třeba jestli byste kvůli téhle hře vysolili 99 USD za konzoli. A nebo že byste třeba běželi do JRC a vysázeli za ni 3990 Kč.
Přestože některá média považují Ouyu za „nepochopenou, ale cool“ a jiní to svádí na partyzánský charakter zákazníků, kteří prostě nechtějí za hry platit, je docela možné, že Ouya narazila na jiného zabijáka: Nekvalitu vydávaných her. Nejde jen o to, kolik her pro platformu vznikne, ale zda je stojí za to hrát. Zda je stojí za to kupovat. Co povídám – zda je stojí za to alespoň prohlížet a stahovat si dema. Protože skutečný problém nastane ve chvíli, kdy vaše nabídka je tak bídná, že se vaši zákazníci už ani nenamáhají zkoumat nové tituly, prostě předpokládají, že stojí za prdlačku – jako vždycky. Že se něco takového nemůže stát? Omyl, přátelé. Tohle se už stalo a málem to zničilo videoherní průmysl!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
