Úvaha: Jak by měly vypadat počítače budoucnosti | Kapitola 4

Použít dva displeje mi dává trochu smysl třeba při prezentaci, i když takový Asus Taichi je v tomto směru lepší nápad. Nad konceptem „jednoho laptopu pro dva lidi“ mi ale vážně zůstává rozum stát. Celá tahle příšera, která navíc nevypadala nijak lákavě, byla nabízena za úletových 5000 USD, za což se daly obstarat dva slušné samostatné stroje. Několik kusů bylo kupodivu vyrobeno a prodáno, jeden z nich byl později nabízen na Ebay. Jako technickou raritu pro muzeum bych to nepochybně ocenil, ale stále nechápu, na co mysleli lidé, kteří tuhle šílenost navrhli.

Asus Taichi

S konceptem více displejů se ve světě notebooků experimentovalo opakovaně. Mezi povedenější, nicméně dnes už neprodávané, patří notebooky se sekundárním displejem, jako bylo Lenovo Thinkpad W700ds. Tahle potvora byla navržena jako nekompromisní pracovní stanice pro vývojáře, architekty a inženýry, takže obsahovala docela husté věci, jako například zabudovaný digitizér Wacom, nacházející se přímo v masivním předním rámu.

Stroj to byl naprosto neskutečný, primární obrazovka měla 17“ a v ní byl schovaný menší vytahovací displej o 10“. Ten hlavní měl na svou dobu ohromující rozlišení 1920 × 1200 bodů, velmi kvalitní podání barev (notebook měl zabudovanou barevnou kalibraci!), menší displej s orientací „na stojáka“ měl výrazně nižší kvalitu podání obrazu, ale stejně měl sloužit hlavně pro zobrazení nějakých doplňkových informací, například emailového klienta.

Mašina byla vybavena quadcorem Intel Core 2 na 2,5 GHz a jako grafiku měla nVidii Quadro FX-3700M s 1 GB RAM, čili žádný čajíček. Celé to vážilo něco přes 4 kg a stálo to více než 5000 USD, čili šlo o zařízení čistě pro profesionály.