Úvaha: Jak rozeznat módu od skutečné technologie? | Kapitola 7
Seznam kapitol
Technologický svět je na jednu stranu úžasný tím, jak rychle postupuje vpřed. Uvědomujete si, že to je pouhých 20 let, kdy se u nás objevil internet? Na druhou stranu je ale nemilosrdně krutý vůči vývojářům – než se naučíte pořádně nějakou technologii, už je výběhová a v kurzu je jiná. Musíte si chytit tu správnou. Jak ji ale poznat...
Nelze připojit příliš velký disk? Neumí systém využívat dostupnou paměť? Způsobí „příliš rychle běžící procesor“ pády aplikace? No, někdo prostě nepomyslel na zítřek. A ten může přijít mnohem dříve, než byste se nadáli. Technologie je mimo současný ekosystém a její vlastní ekosystém nedává smysl. Nové zařízení či technologie by mělo být snadno propojitelné s těmi stávajícími a mělo by být jednoduché zajistit migraci dat. Pokud vezmete walkman, měli byste si být do něj schopní snadno dát vlastní video a hudbu. Pokud výrobce technologie něco takového po vzoru Apple zakáže, měl by vám být schopen nabídnout nový ekosystém, který dovoluje snadné stažení a zaplacení obsahu a taky jeho archování. Pokud tohle u něj nejde a zůstane stát stranou, má to pravděpodobně spočítané, stejně jako Laserdisc. A nebo DIVX. K čemu je vám skvěle vypadající, levný a výkonný videowalkman, když do něj dostanete video jen z nějaké konkrétní služby, která byla tak neúspěšná, že ji někdo už zrušil?
Zdroj:
Jde o privátní patentovanou technologii, která soutěží s levnými alternativami. Asi nejvhodnějším příkladem je souboj FireWire a USB. FireWire byla technologie principiálně lepší, bohužel si ji Apple hlídal jako oko v hlavě a chtěl za ni pěkně platit. Přestože USB nebylo původně míněno jako vysokorychlostní připojení, nakonec se jím stalo. Souboj o cenu je krvežíznivý – a i zdánlivě banální dolar či dva, které musíte platit za nějakou licenci na jedno zařízení, se počítá. I když se placení některých licenčních poplatků nevyhnete, vždy půjde o cenovou válku.
Tahle věc má dvojí tvář, jen se podívejte na Bluetooth: Aby někteří výrobci nemuseli platit licenční poplatky, udělali si vlastní receivery, které jsou podobné, ale ne stejné. Každé z těchto firemních řešení se ale samo stalo privátní technologií, což je udělalo opět zranitelnými. Výsledkem je to, že místo jednoho bezdrátového ekosystému máte od každého výrobce jiný. To výrazně snižuje univerzalitu využití. Místo toho, abyste měli jednu klávesnici pro desktop, notebook i smartphone, musíte zkoumat, zda příslušný dongle půjde připojit k tomu či onomu. A u „drátových“ technologií to bylo mnohem a mnohem horší, protože každé řešení mělo vlastní porty, kabely… Není divu, že uživatelé sáhnou po řešení pomalejším, horším, ale univerzálním a všude funkčním. Technologie má nějaké fundamentální omezení, které nelze jednoduše (rychle) překonat. Podívejte se na BluRay: Máme tu limit 25 GB na vrstvu – a pokud chcete vyšší kapacitu média, musíte lepit vrstvu na vrstvu. Dokud existuje jasný plán, jak zvyšovat kapacitu, je tu šance na budoucnost.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
