Velký test šesti pevných disků s kapacitou 3 TB | Kapitola 17
Seznam kapitol
Dnes se podíváme, jak si vedou aktuálně nejvýhodnější pevné disky s kapacitou 3 TB v pozici datového úložiště po boku systémového SSD. Z nabídky disků jsme vybrali šest cenově dostupných disků, které se k tomuto účelu hodí nejlépe, a to včetně u nás neobvyklého disku od Toshiby. Disky porovnáme i s jejich menšími 2TB variantami.
Spotřeba a teplota
Pevné disky nejsou komponentami náročnými na spotřebu elektrické energie. S průměrnou spotřebou jen několik wattů při návrhu napájecího zdroje do počítačové sestavy nehrají významnou roli. Je tady ale jeden problém, který by mohl do požadavku na zdroj promluvit v případě použití několika disků současně. Tím problémem je krátkodobá špička, která se generuje při spuštění disku (obvykle při spuštění počítače). Během této špičky vylétne spotřeba disku několikanásobně výše.
Spotřebu testovaných disků jsem měřil pomocí digitálních ampérmetrů, napojených přes odbočku na 5V a 12V napájecí větve disku. Zaznamenával jsem špičkovou úroveň proudu při spuštění disku, v zátěži během testu zápisu v AS SSD Benchmarku a v klidu na ploše Windows. Před každým testem jsem změřil hodnotu napětí na obou větvích a z toho všeho pak vypočítal celkovou spotřebu (součet spotřeby obou větví).
Na celkovém hodnocení se tento test podílí vahou 8 %. Po najetí kurzorem myši nad obrázek se zobrazí procentuální porovnání výsledků všech disků, kde hodnota 100 % náleží 3TB disku WD Black.
Špička při startu trvá jen okamžik, kratší než sekunda. Přesto s ní musíme při návrhu napájecího zdroje počítat. Menší spotřebu při spuštění vykázaly logicky disky na nižších otáčkách 5400 ot./s. Nejvíce imunní vůči napěťové špičce byl tradičně WD Red, s odstupem následovaný disky WD Green, WD Black, Toshiba Desktop a Seagate NAS HDD. Proudová špička na 12V větvi disku Seagate Desktop (Barracuda) byla neskutečně velká, stejně jako u dříve testovaného 2TB modelu překročila hodnotu 2 A.
Výsledky měření spotřeby v trvalé zátěži během zápisu v ASS SSD Benchmarku odpovídají otáčkám ploten testovaných disků. Nejnižší spotřebu vykázal WD Red. Na opačném konci výsledkové listiny skončil WD Black. 3TB modely disponují většinou o jednu plotnu více, než odpovídající modely s kapacitou 2 TB. Pohyb dalších dvou záznamových hlav nutně znamená zvýšení spotřeby disku za provozu.
V klidu na ploše Windows se plně projevuje efekt zelených disků. Tentokrát byl naměřen dvojnásobný rozdíl mezi nejúspornějším WD Green a relativně nenažraným WD Black. Spotřeba WD Black v klidu prakticky neklesla, přestože disk nejevil žádnou aktivitu. Stejně se však chovala jeho 2TB verze během předchozího testu, takže mě ten výsledek nepřekvapil.
Pokud máme v počítači jen jeden disk, tak nás trvale zvýšená spotřeba o 5 W určitě finančně nezruinuje. V kontrastu s běžnými 250W grafickými kartami je spotřeba kteréhokoliv pevného disku prakticky zanedbatelná. Až při použití několika disků (nebo při osazení do jiných mnohem úspornějších zařízení, např. DVR) má smysl vzít parametr spotřeby v úvahu.
Spotřeba disků jde ruku v ruce s jejich teplotou. Velká část spotřebované energie se v teplo obrátí. Budou tedy zelené disky současně nejchladnější?
Teplotu testovaných disků jsem měřil pomocí zabudovaných teplotních čidel. Abych eliminoval nepřesnou kalibraci těchto čidel (indikovaný rozdíl mezi jednotlivými disky byl při stejné okolní teplotě až 3 st.C), porovnával jsem rozdíl teplot mezi studeným diskem při „pokojové“ teplotě těsně po spuštění PC a maximální naměřenou teplotou v zátěži po cca jedné hodině chodu v benchmarku HD Tune. Na celkovém hodnocení se tento test podílí vahou 2 %. Po najetí kurzorem myši nad obrázek se zobrazí procentuální porovnání výsledků všech disků, kde hodnota 100 % náleží 3TB disku WD Black.
Těsně po spuštění počítače ukazovala teplotní čidla disků hodnoty 25–28 °C. Byla tedy kalibrována o něco výše, než byla skutečná teplota disků v místnosti vytopené na 22,5 °C. Po hodině zátěže vykazovala čidla teploty 32–37 °C. Ta nejvyšší naměřená hodnota patřila disku WD Black, jenž se při provozu zahřál nejvíce, konkrétně o 10 °C. Jen o 6 °C se zahřál WD Red. Ostatní nízkootáčkové disky se zahřály o 7 °C.
Všechny disky byly během testování osazeny ve skříni s otevřenou bočnicí a byly zlehka ofukovány ventilátorem osazeným v čele skříně. V uzavřené skříni bez dobrého větrání by jejich teploty šly určitě o něco výše. O několik stupňů vyšší teploty jsem naměřil i v případě, kdy jsem testovaný disk umístil volně na desku stolu. Tím jsem si ověřil, že umístění ventilátoru do skříně před koš s disky má smysl. Chlazení ale není vhodné přehánět, příliš nízké teploty diskům podle analýz zveřejněných společnostmi provozujícími velké množství disků (např. analýza od Google) také nesvědčí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
