Velký test teplovodivých past – vyplatí se připlácet?
Seznam kapitol
Na trhu je opravdu nepřeberné množství teplovodivých past, které se výrazně liší jak cenou, tak parametry. Spousta uživatelů raději sáhne po té dražší a doufá v lepší výsledky. Je tomu opravdu tak? Na vzorku dvanácti nejprodávanějších past si ukážeme, že připlácet si je kolikrát úplně zbytečné. Test vyhrála pasta za 120 korun.
Pokud jste naším pravidelným čtenářem a občas nakouknete do recenzí chladičů, tak určitě víte, že ne všechny testované chladiče mají dokonale rovnou styčnou plochu a je tedy buď konkávní nebo konvexní. To samé platí u procesorů. Právě tuto nerovnost je zapotřebí vyrovnat pomocí teplovodivé pasty, která má až stonásobně vyšší tepelnou vodivost než samotný vzduch. Je tedy zcela jasné, že teploty procesoru nezávisí jen na chladiči, ale má na ně vliv mnoho dalších faktorů.
Pokud se již rozhodnete investovat do nějaké dražší pasty, tak by bylo taktéž vhodné procesor i chladič „vylapovat“, aby se odstranily případné nerovnosti. Využije se tak celého potenciálu jak chladiče, tak i teplovodivé pasty, viz. další kapitola. Většina uživatelů již o tomto způsobu určitě slyšela, ale odradila je případná ztráta záruky. Procesory ale nemají odcházení na denním pořádku, pokud tedy nemáte kousek za několik tisíc, tak bych se do lapování bez obav pustil.
Obecný postup při měření teplovodivých past
- Před nanesením teplovodivé pasty řádně očistím povrch procesoru a chladiče tak, aby na něm nezůstaly žádné nečistoty a mastnoty. K tomu používám technický benzín.
- Nanesení teplovodivé pasty na procesor a následné rozetření prstem v mikroténovém sáčku po celé styčné ploše procesoru tzv. „ťupkovou“ metodou (viz. další kapitola)
- Testovaný chladič nasadím na procesor a upevním pomocí dodávaného příslušenství. Před finálním dotažením zahýbu s chladičem do stran, aby se teplovodivá pasta správně rozetřela.
- Instaluji testovací sestavu do počítačové skříně, následuje zapojení konektorů a spuštění počítače. Testování probíhá vždy se stejným nastavením sestavy i programů.
- Po 30 minutách běhu v uzavřené skříni a pokojové teplotě 22 °C spouštím první test (30 minut určitě není dostatečný čas pro zapečení pasty, ale bohužel není možné, abych každou pastu zapékal doporučených cca 200 hodin).
- Testování probíhá v programu OCCT v nastavení, jež je na obrázku pod textem.
- Tento test spustím vždy 3× s desetiminutovými prodlevami mezi měřeními. To proto, aby se ve skříni ustálila teplota.
- Teploty jader v IDLE a LOAD se během testu zapisují do tabulky.
- Konečný výsledek dostáváme zprůměrováním naměřených hodnot.
- Tento postup opakuji celkem 2×
Pro zvětšení klikněte
Pro testování jsem původně chtěl použít svoji sestavu s procesorem AMD Athlon X2 250, ovšem z důvodu časté obměny komponent padla volba na počítač válející se mi ve skříni. Ten je osazen postarším procesorem Intel Pentium 4 631 tikajícím na 3 GHz s 65nm výrobním procesem a maximální TDP 86 W.
Jako vhodným kandidátem pro testování teplovodivých past se mi zdál chladič Gelid Tranquillo rev.2, který měl již z výroby dokonale rovnou styčnou plochu, a tak jsem ho nemusel manuálně upravovat. Jeho ventilátor jsem nastavil na 800 ot./min, aby bylo dosaženo vyšších teplot, a tak byly více patrné rozdíly mezi jednotlivými pastami.