Virtuální realita: pokus třetí, rok druhý, tápeme dál | Kapitola 2
Seznam kapitol
Loňský prosinec byl ve znamení velkých VR příslibů: Každá grafika a počítač se posuzoval podle své schopnosti vytvořit VR svět, předváděla se dema, slibovaly se velké tituly pro hry i konzole. A jak to tak vypadá, od těch příslibů jsme se zatím moc neposunuli. Jak jsme na tom s virtuální realitou nyní, na konci roku 2017?
Rok 2016 nabídl jak technická dema, tak i množství jednoduchých projektů, které představili nezávislí tvůrci, ale i hodně vychytané a zajímavé projekty, jako existenční hororovka Here They Lie. Ta je tak dobrá, že stojí i za zhlédnutí na YouTube, nabízí surrelisticky kafkovský svět s temným námětem viny a cesty k sebepoznání. Řada hráčů titul příliš neoceňovala, protože to není, ehm, běžná hra – podle mého mínění jde ale o zajímavou zkušenost a dobré je to i při pouhém sledování.
Asi nejpřístupnějším, byť poněkud děsivým titulem konce minulého roku byl Until Dawn: Rush of Blood pro PSVR. Jde o klasickou střílečku, která vás veze opravdu děsivou verzí pouťového strašidelného zámku a nechá vás střílet po všem, co se hne. Jde o jednoduchý koncept, který obešel stále se vyskytující problém s motion sickness a proměnil VR na vysoce intenzivní hororový zážitek. Už tahle hra rozhodně není pro každého – a to je designově přístupná a obchází řadu designérských problémů!
Experimentální tituly z let 2014–2016 ukázaly, že běžný hráč má u VR problémy jak se zanořením, které na něj může být příliš intenzivní, tak také s pohybem ve VR prostředí, které vyvolává nevolnost. Se zvyšováním framerate a zkracováním reakční doby her se nevolnost do jisté míry potlačila, ale stále je problém v situaci, kdy v reálném světě sedíte a ve virtuálním se zároveň hýbete. Tento problém se uspokojivě nepodařilo vyřešit ani v roce 2017, jak uvidíme později.
Grafický výkon zařízení je dnes na tak vysoké úrovni, že pobyt v dobře udělané hororovce je pro hráče skutečně nepříjemný. Od indie projektů, které nabízely nápad, ale ne zrovna uvěřitelnou atmosféru, jsme se už na konci roku 2016 dopracovali k hrám jako Resident Evil VII Biohazard, které nabízí tak uvěřitelnou a tak nechutnou grafiku, že i streamerům se z toho dělá špatně. Jak v tomto videu poznamenává autor, „ani nepotřebuje svíčku, co prý smrdí jako zatuchlá krev na to, aby mu z toho bylo vážně zle“. Tohle opravdu není hra pro každého, dost možná ani pro mainstreamového hráče.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
