Z majitelů nájemníky: plně zrušitelný digitální svět
Seznam kapitol
Kdysi dávno to bylo jednoduché. Něco se vám líbilo, tak jste si to koupili, měli jste to a používali jste to, dokud se vám to neomrzelo. Anebo dokud jste měli hardware, na kterém to fungovalo. Dnes máme čím dál tím víc služeb, které vám doslouží přímo pod rukama – a to ne proto, že byste chtěli, ale proto, že to chce ten, kdo je kontroluje.
Moje mírné nadšení z internetových služeb podstatně ochladlo po dvou negativních zkušenostech, které mi předvedly, jak rizikové mohou být. První bylo ukončení provozu Megauploadu, na kterém jsem měl nahraná videa z kenda.
Nebudu tvrdit, že to byla nějaká významná ztráta, protože jsem je měl pochopitelně uložená i jinde, ale fakt, že jeden den soubory máte a druhý den jsou nepřístupné, mě utvrdil v tom, že se internetovým službám nedá úplně věřit. Přece jenom nejste ten, kdo otočí klíčem a službu vypne.
Druhou špatnou zkušeností byly dvě havárie služby MobileMe od Apple, které se stalo to, že zničehožnic zapomněla všechna moje synchronizovaná data – kalendář, kontakty, maily a tak dále. Pikantní na tom bylo to, že MobileMe nejenže dvakrát data ztratilo, ale tu ztrátu začalo propagovat do všech synchronizovaných zařízení. Pohled na telefon, ze kterého vám vymizela všechna data, protože synchronizační systém vyhodnotil ztrátu dat jako „novější změnu“, byl děsivý. Pak jsem zapnul tablet a situace se opakovala – před očima mi vše zmizelo.
Gigantické štěstí bylo v tom, že domácí PC jsem měl zrovna vypnuté, takže jsem mohl vytáhnout ethernetový kabel a zazálohovat Outlook dříve, než by vlna synchronizované destrukce dospěla až k němu. Synchronizaci jsem z automatické přepnul na manuální, což mě zachránilo při druhém kolapsu MobileMe, kde zůstal počítač doma zapnutý (a patrně bych tak přišel o všechno). Vnucením synchronizace zpět z dat zachovaných na PC na MobileMe se mi naštěstí v obou případech podařilo problém nahnilého jablečného software vyřešit.