Zalman Z1 – levná skříň pro každého | Kapitola 2
Seznam kapitol
Není to tak dávno, kdy patřila společnost Zalman v oblasti počítačových chladičů a všem kolem chlazení k lídrům. Byla to také jedna z prvních firem, která začala nabízet pasivně chlazené počítačové skříně. A dnes je poměrně zajímavým producentem počítačových case všeho druhu, které si najdou své zastánce hned v několika segmentech. My jsme dnes zabrousili do toho nejnižšího..
Protože jde o základní segment, nemůžeme čekat nějaké extravagantní designové kreace, které dnes předvádí řada výrobců. Zalman jde cestou klasiky, která je vyzkoušená a vyhovuje největšímu spektru zákazníků. Všechny ovládací, potažmo funkční prvky jsou tedy směrovány do prostoru čelního panelu.
Ten je v podstatě plastový, i když velkou část zabírá perforovaný plech s jemnou kruhovou perforací. Jde v podstatě o nejjednodušší způsob sání vzduchu do útrob case a navíc tento materiál vypadá velmi příjemně i na pohled. Design se snaží být také trochu agresivní, což je dnes moderní.
Horní část patří tradičně pozicím pro mechaniky. Z1 nabídne hned tři 5,25“ pozice, což bývalo u middle-towerů naprosto standardní, dnes už se setkáváme spíše s menším počtem. Co však velmi potěší, je přítomnost staré dobré 3,5“ pozice, která se může hodit jak pro čtečku paměťových karet, tak i pro manuální regulátor otáček. I když se tato pozice tváří, že je kombinovaná s jednou z větších 5,25“, při pohledu do interiéru nakonec zjistíme, že 5,25“ pozice jsou využitelné jen dvě, protože ta spodní nemá vyjímatelnou redukci.
Úplně horní záslepka je ozvláštněna jakýmsi madlem pro snadnější vyjmutí a tedy i instalaci optické mechaniky. Sice to vypadá hezky, ale moc nechápu myšlenku, protože když už člověk mechaniku instaluje, je mu asi jedno, jestli záslepku manuálně „vyrazí“ nebo použije nějaký speciální mechanismus.
Pod těmito pozicemi se case trochu více vyvaluje směrem ven, zkosené hrany jsou doplněny falešným žebrováním a především pak tlačítky Power a Reset. Obě jsou stejně velká, nicméně u Power je mikrospínač s nízkým zdvihem, u Resetu je stisk výraznější. Tlačítka jsou ideálně velká a dobře zpracovaná, nicméně ocenil bych jejich výraznější rozlišení. Chybí zde také indikační LED.
Mezi tlačítky je pak hladký panel, který velikostně sice odpovídá 3,5“ pozici, ale není vyjímatelný. Ten obsahuje přední konektory. Najdeme zde již klasickou dvojici konektorů HDaudio, také dva porty USB standardu 2.0 a dokonce jeden modrý, tedy USB 3.0. U relativně levné skříně to považuji za slušnou a pro většinu uživatelů také naprosto dostatečnou výbavu.
Spodní část pak slouží výhradně k sání vzduchu, perforace je jemná, takže slouží částečně i jako prachový filtr. Za plechem se ještě nachází plastové žebrování, které vzduchu více směruje, osobně bych jej ale spíše odstranil, protože v návaznosti na blízkost k sacímu ventilátoru bude spíše vytvářet aerodynamický hluk.
Pokud čelní panel odejmeme (je pouze zacvaknutý), naskytne se pohled přímo na ventilátorové pozice. Ty jsou zde hned dvě a to velikosti 120mm, jedna z nich je navíc již osazena ventilátorem Zalman. Pozice jsou z vnitřní strany ještě opatřeny perforací, která opět spíše navyšuje hlučnost chlazení, než že by měla nějaký efekt. Naštěstí není perforace tak jemná, aby v ní zůstával prach.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
